SMSky

Julie po cestě čile smskovala s babičkama a tětičkama, tady jsou ukázky:

1. Ahoj Dito,us vijizdime od babicki.
2. Ahoj babi, us jsme skoro v nemecku.B-)bude tam urcite zima!
3. Ahoj babi,uz jsme v nemecku.;-(dvanact mnesicu se neuvidime,ahoj a uvidime se za tri mnesice.
4. Oprava: dvanact tidnu.
5. Ahoj babi, us jsme v anqliji.:-P

Tak nevím, kdo by měl rezignovat, jestli my z pozice rodičů nebo paní učitelka :-)

V.

Naše cesta v obrazech

Z fotek vidíte přehledně, kudy jsme jeli, jaký bylo počasí, jak jsme stáli v kolonách, jak to vypadá ve vlaku pod kanálem a jak se v Norfolku převáží seno.

V.

Konečně onlajn

Tak se nám konečně podařilo připojit se k internetu. Byl to proces dlouhý, bolestný a výsledek byl do poslední chvíle nejistý, ale vyšlo to.

Cesta sem proběhla v naprosté pohodě, v pondělí jsme vstali v šest, posnídali v hotelu, v sedm skočili do auta, a před devátou jsme byli v Calais. Najeli jsme na vlak, který mě nepříjemně překvapil svou cenou (200 euro), přetočili si hodinky o hodinu dozadu a v devět jsme byli na ostrově. Stejně jako minule jsem nepocítil žádný problém s jízdou vlevo, možná jsem byl v minulým životě Angličan. Po pár majlích jsme zastavili na odpočívadle, trochu posvačili a v jednu odpoledne jsme přistáli v Roughtonu.

Bydlíme v jiným domě než minule, tenhle je v centru obce, kousek od naší kamarádky Chrissie a tři minuty pěšky od školy, což je pohodlné. Narozdíl od domu, kde jsme bydleli vloni, má tento tři pokoje v patře a poměrně strmé schody, ale myslím, že tady budeme velice spokojeni.

Tady jsou fotky domu, jak je vyfotila Chrissie, když nám o něm poprvé řekla.

Po cestě jsme dost šetřili naše autorádio, o zábavu se postaraly dámy.

V.

Uf

Dnes ráno jsme vyrazili na svoji druhou cestu do Anglie. Všechno zatím probíhá v podstatě podle plánu, i když cesta byla chvílemi dost strastiplná. Holky byly dost v pohodě, nudu jsme zabíjeli zpěvem, hrami, hádankami, chvílema i trháním vlasů, šrkábáním, kousáním a s tím spojeným trestáním, ale bylo to lepší, než jsem si myslel. Co mě překvapilo, byla situace na dálnicích v Německu. Zhruba do Norimberku jsme letěli jak ptáci, průměr přes 120 km/h a prakticky nulový provoz, ale dálnice A3 mezi Norimberkem a Frankfurtem připomíná jedno velký staveniště, takže jsme stáli asi šestkrát v zácpě. Ani pak se situace moc nelepšila, vždycky pár desítek kilometrů celkem pohodové jízdy vystřídalo několik desítek minut pomalé jízdy v koloně nebo i nechtěná zastávka. Poslední větší zácpa na nás číhala u Kolína, pak se to dost uvolnilo a přes Belgii se jelo perfektně. Abychom to neměli tak moc lehký, začalo zase dost silně pršet. A jako třešničku na dortu nám nejvyšší nadělil pořádnou zácpu na obchvatu kolem Bruselu. Na to, že je neděle, byla hustota provozu v Německu i v Belgii na můj vkus dost vysoká.

Jakmile jsme se vyhrabali z Bruselu, začali jsme hledat místo, kde bychom mohli přespat, protože už bylo skoro 8 hodin. Zeptali jsme se u jedné benzínky, ale bez úspěchu. Zkusil jsem tedy štěstí a sjel jsem do městečka Wetteren. Tady jsme hned na první pokus uspěli – ubytovali jsme se v hotelu OTUS.

Přivítal nás velice milý personál a naštěstí měli volné pokoje. Krátce jsme povečeřeli, umyli holčičky a šoupli je do postelí. Julie zahlásila, že je dvacet jedna nula pět, takže se to povedlo vlastně úplně perfektně.

Tajně jsem doufal, že se dostaneme blíž ke kanálu, ale těch 160 kilometrů, co nás zítra ráno čeká, není vůbec špatný výsledek (viz odkaz)

Ujet něco málo přes 1200 kilometrů nám trvalo zhruba 13 hodin, což vzhledem k těm dlouhým minutám v zácpách není myslím vůbec špatný. Přístrojová deska mě chlácholí průměrem 108 km/h (počítá se čistý čas jízdy) a průměrnou spotřebu 6,5 litru na 100 km (což se mi moc nezdá, budu si to muset ověřit).

Hotel vypadá skvostně, je čistý, voňavý, personál velmi milý, pivo v místním baru výtečné a internetové připojení a parkování zdarma.

Zítra se pokusíme vstát v šest, rychle posnídáme a před sedmou bych chtěl být na cestě, abychom do Roughtonu dorazili pokud možno krátce po poledni. Čeká nás hodina a půl přes Belgii a Francii, pak cesta vlakem v tunelu, posun o hodinu dopředu a asi 300 kilometrů v Anglii.

V.