Tak to bysme měli!

Pomlázku mám nachystanou, lépe řečeno dokonce dvě! Výroba mojí první pomlázky v životě byla poměrně náročná a výsledek je víc než tristní, ale na vyšlehání 4 zadků to stačit bude. Jednu jsem hned vyzkoušel a "jauvajs" bylo dost autentický. Soňa mi dokonce začala vyhrožovat policií, prej se koleda v Británii může považovat za domácí násilí.

Sehnat proutky byl trochu problém, vrbu jsem v okolí nikde neviděl, Melanie má kolem pozemku slušnou džungli různých keřů a křaků, ale dlouhý proutky jsem našel jen na jednom a až po důkladném prohledání. Proutky jsou bohužel docela tlusté, ale přitom křehké, což jsem zjistil hned vzápětí ...



Už samotná příprava proutků vzbudila u jedný členky rodiny poměrné veselí:


Tomáš mi poslal návod na upletení pomlázky ze šesti proutků, což mi přišlo mnohem milosrdnější než z osmi, ale stejně jsem hned vzápětí zjistil, že to není žádná sranda, proutky se mi v rukou pletly, neměl jsem je dole čím pořádně svázat, takže celá ta věc byla dost vachrlatá, návod je podle mě naprosto zmatenej a po třetí zatáčce mi byl prakticky k ničemu, takže jsem už jenom bral krajní proutky a nějak je zamotával doprostřed. Navíc jsem udělal začátečnickou chybu v tom, že jsem si vybral proutky moc tlustý, v domění, že v objemu je síla.

Všimněte si na fotkách, jak se obě dcery dívají nedůvěřivě, až jakoby čekaly nějakou katastrofu, v očích jde jasně číst "tato, co to motáš?" nebo "tohle nemůže dopadnout dobře".



Výsledkem je metr a půl dlouhý něco, co každý musí identifikovat jako pomlázku, ale působí to dost neohrabaně. Proto jsem ještě z jednoho keře ufiknul šest slabejch proutků, který jsem při první obhlídce terénu přešel s posměšným "fííí", a z nich jsem si pomocí návodu a intuice umotal mnohem lepší a šikovnější věc (na obrázku vpravo). Myslím, že kdybych jich uplet ještě tak pět, může ze mě bejt slušnej pomlázkář!


A ještě kontrolní otázka nakonec: Co udělá dítě, když mu jeden dudlík nestačí?



V.