Terezu jsem dostal v červnu 1999 od nebožky Zdeňky. Bylo mi 24 a i když jsem v tý době už dva roky bydlel ve velkým domě se zahradou a po psovi vždycky tak trochu toužil, byl to pro mě ze začátku šok. Nebyl jsem zvyklý se o někoho starat, bylo mi 24, byl jsem zvyklý občas přespávat u kamarádů a kamarádek, byl jsem volný a svobodný a najednou jsem musel začít na někoho myslet, o někoho se starat, byl to další krok k odpovědnému životu dospěláka.Labradoři jsou zlatíčka, Tereza se vychovávala sama, jako dítko byla neposedná a roztěkaná, ale kolem 2. roku začala najednou sama od sebe poslouchat, asi jí to tak přišlo normální. Od té doby jsme vodítko a obojek nepotřebovali a používali ho jenom výjimečně.
Mezi její nejlepší kousky z dob dětství patřila neohrožená jízda po břiše na travnatých svazích s patřičným rozběhem, zalehávání ležících lidí, olizování koček a boj s čímkoli, co se hýbalo.
Kolem 2. roku věku pocítila potřebu získat vzdělání. Tenkrát ještě v Seničce fungovala škola a tak Tereza začala pilně doprovázet malé školáčky. Marně jsem se snažil zjistit, kudy utíká a utěsňoval všechny možný díry v plotech, ačkoli jsem se dokonce odhodlal k tak nízkým praktikám, jako špehování, na nic jsem nepřišel. Až později jsem se dozvěděl, že pravda byla zcela prostá - Terezu pouštěly děti, nezamykali jsme tenkrát bránu ... Po pár měsících v místní dvojtřídce se Tereza rozhodla, že jej čas postoupit na druhý stupeň, jednou tedy v doprovodu dětí nastoupila ráno v sedm do místního školního autobusu a strávila den na základní škole v Senici. Když zjistila, že s jejím dojížděním do vedlejší vesnice nesouhlasíme, vyučila se aspoň zemědělskýmu řemeslu u našeho souseda, který obdělával pole a záhony.
Osud k ní nebyl vždycky jenom vlídný, krušné chvíle přišly v době, kdy se Tereza rozhodla nastoupit na mateřskou dráhu. Pokrytí bohužel skončilo rozsáhlým zánětem a operací a Tereza se musela kariéry zasloužilé matky nadobro vzdát.Tereza se stala plnohodnotnou členkou naší rodiny, dohlížela na děti, sloužila jim jako polštářek, peřina i trampolína, stejně jako likvidátorka veškerého odpadlého jídla ze stolu.
Jídlo bylo vůbec její vášní a skutečným koníčkem, byla připravená sníst cokoli, kdekoli a kdykoli. Podrobným zkoumáním a pečlivým testováním jsme přišli na to, že jí nejedou jenom nakládaný okurky, i když jsem přesvědčený, že po půldenním půstu by jich pár taky zbaštila. K nejoblíbenějším pochoutkám patřil tvaroh s mlíkem a dvěma vajíčky, který jsme jí dělali skoro každý víkend.
Jako členka rodiny nás doprovázela na všech cestách, jezdila s námi do Vrchlabí, do Dymokur za kamarády Arkem a Míšou, do Bystřice za strejdou v roubence, v autě jí patřilo buď místo pod nohami spolujezdce nebo v kufru. Ráda se proháněla ve sněhu a kdykoli byla ochotná skočit do vody, bez ohledu na to, jestli byl červenec nebo leden. Koupání v lednu pro ni mělo jedinou nevýhodu - že si často musela probít cestu do vody přes led.
Tereza byla hodná duše, v životě nikoho nekousla, zavrčet jsem jí slyšel jenom párkrát, když jí třeba otravoval jiný pes a byl neoblomný. S přicházejícím věkem se z ní stala dáma, která ráda vyhledávala samotu, i když u ní vždycky zůstala silná potřeba kontaktu s člověkem.
Její srdíčko přestalo tlouct v pátek 19. června, na parte bych jí napsal, že "odešla po krátké, těžké nemoci". Utěšujeme se tím, že se moc dlouho netrápila, nemoc přišla náhle a všechno se odehrálo neuvěřitelně rychle. Uložili jsme ji do hrobečku vedle Arka, který tohle slzavý údolí opustil na konci minulého roku.
Chybí mi a myslím, že to místo, které po ní zůstalo, zůstane v mým životě už prázdný napořád. Byla kusem mýho já, doprovázela mě téměř celý můj dospělý život, byla mojí věrnou průvodkyní všemi peripetiemi, kterými jsem za těch deset let prošel. Teď už určitě sjíždí po břiše naducaný obláčky a štěká po andělíčcích.
Voda byla její vášeň
S Julií na horách
Oči byly její nejsilnější zbraní
Bydlela v domě s cedulkou, kterou jí nechal udělat děda Pepa (tu cedulku)
Rozlousknout ořech byl sice trochu oříšek, ale nakonec se to vždycky povedlo, i když samotný jádro z ruky bylo mnohem lepší. Tereze jedla ořechy po hrstech:
V.
