Aniž bych se chtěl a mohl pouštět do nějakých politologických úvah, pobavilo mě, že hlavním tématem konzervativní strany v Británii pro nadcházející volby je aktuálně zvýšení horní sazby progresivního zdanění příjmů fyzických osob ze 40% na 45%. Z pravé strany zdejšího politickýho spektra tak zaznívají hesla jako solidarita nebo spravedlivý podíl bohatých, což bych čekal spíš od místního Jirky než Mirka.
Být voličem v UK, asi bych trochu nastražil uši, protože, když předseda konzervativců Cameron říká: "Jsem konzervativec a věřím v nízké daně, ale v dnešní finanční situaci se musíme soustředit na snižování dluhu. Jinými slovy, naším hlavním cílem musí nyní být snižování dluhu", já bych tam spíš viděl "Jsem konzervativec a rád bych přivedl stranu po téměř dvaceti hubených letech konečně k lizu". Stejně jako u nás musí být finanční výsledek takovýho opatření v celostátním měřítku zanedbatelnej, ale dobře to zní uším lidu.
V.
pátek 20. března 2009
čtvrtek 19. března 2009
Postřehy odjinud
Vašek pobyt poblíž přímořského letoviska pojal přímo lázeňsky. Nemyslím tím ale, že by byl na promenádě největším švihákem! Jen využívá každý výlet k moři k ozdravným účelům. Roztahuje si plíce inhalací čerstvého, solí prosyceného vzduchu a dělá si léčivé koupele! Viz ilustrační foto, na kterém ho investigativní fotograf přistihl při jedné z koupelových procedur.
Chybí už jen podvodní masáž a zábaly. K tomu asi dojde později, podobně jako k masáži chodidel mořským příbojem! Stejně jsem zvědavá, kdo z nás se jako první nebo spíš, jestli se vůbec někdo z nás, odváží do té "ledárny" hupsnout! Stane-li se tak, rozhodně o tom budete informováni.
O víkendu, zabaleni do bund a čepic, jsme při procházce Cromerem narazili na náš vzor:
A paní se koupat nechtěla, tak si aspoň ráchala nohy:
Jula už začala trénovat. Obléká se teď po anglicku! Někdy chodí po venku jen v tričku a odmítá nosit čepici. Patrně se chce dokonale asimilovat! Jak to probíhá ve škole z ní ale denně páčíme marně. Zatím jsme se toho přímo od ní moc nedozvěděli. Máme jen kusé informace od paní učitelky a taky od Chrissie (k nám chodí 3x týdně), která ve škole dříve učila a teď už tam jen chodí pomáhat během oběda, někdy je odpoledne v knihovně a taky vede cricketový kroužek!
Co se týká asimilace, nezahálí ani Johanna s Janikou. "Setkání batolat", zmiňované v jednom z dřívějších příspěvků, se stalo naší pravidelnou středeční aktivitou. Pravda, Jona je tam trochu přerostlá, ale to vůbec nevadí! Na ilustračním fotu si prosím všimněte, že některé děti tam nechají maminky pobíhat bosé (u nás bychom budovu, ve které se setkání koná, nazvali "tesko barák" - moc teplo v něm rozhodně není). Jinak se tam, i všude jinde, chodí v botech (ani ve škole se děti nepřezouvají).
V příbytku máme myš a nedaří se nám ji lapit! Stražíme pasti, lákáme ji na anglické sýry... Každý večer ji slyšíme, jak mezi trámy chroupe izolaci či co, naše dobroty jí ale nechávají chladnou. Pampalíny a jeho asistentky už jsou z neúspěchu trochu rozladěni. Ještě počkáme, a v nouzi největší pořídíme kocoura!
Sonja
Chybí už jen podvodní masáž a zábaly. K tomu asi dojde později, podobně jako k masáži chodidel mořským příbojem! Stejně jsem zvědavá, kdo z nás se jako první nebo spíš, jestli se vůbec někdo z nás, odváží do té "ledárny" hupsnout! Stane-li se tak, rozhodně o tom budete informováni.
O víkendu, zabaleni do bund a čepic, jsme při procházce Cromerem narazili na náš vzor:
A paní se koupat nechtěla, tak si aspoň ráchala nohy:
Jula už začala trénovat. Obléká se teď po anglicku! Někdy chodí po venku jen v tričku a odmítá nosit čepici. Patrně se chce dokonale asimilovat! Jak to probíhá ve škole z ní ale denně páčíme marně. Zatím jsme se toho přímo od ní moc nedozvěděli. Máme jen kusé informace od paní učitelky a taky od Chrissie (k nám chodí 3x týdně), která ve škole dříve učila a teď už tam jen chodí pomáhat během oběda, někdy je odpoledne v knihovně a taky vede cricketový kroužek!
Co se týká asimilace, nezahálí ani Johanna s Janikou. "Setkání batolat", zmiňované v jednom z dřívějších příspěvků, se stalo naší pravidelnou středeční aktivitou. Pravda, Jona je tam trochu přerostlá, ale to vůbec nevadí! Na ilustračním fotu si prosím všimněte, že některé děti tam nechají maminky pobíhat bosé (u nás bychom budovu, ve které se setkání koná, nazvali "tesko barák" - moc teplo v něm rozhodně není). Jinak se tam, i všude jinde, chodí v botech (ani ve škole se děti nepřezouvají).
V příbytku máme myš a nedaří se nám ji lapit! Stražíme pasti, lákáme ji na anglické sýry... Každý večer ji slyšíme, jak mezi trámy chroupe izolaci či co, naše dobroty jí ale nechávají chladnou. Pampalíny a jeho asistentky už jsou z neúspěchu trochu rozladěni. Ještě počkáme, a v nouzi největší pořídíme kocoura!
Sonja
středa 18. března 2009
Kulturní život
(aktualizováno)
Hlásí se zvláštní dopisovatelka ze Spojeného království. Zážitky a dojmy se začaly vršit, takže jsem se rozhodla podělit se o ně. Tento týden byl poněkud rušný. Ve středu dopoledne jsme se s Johannou a Janikou zúčastnily "toddler group" - ve "village hall" (místním kulturáku) se sejdou maminky s dětma a zatímco si děti hrají, maminky si povídají a popíjí anglický čaj. Naše holky byly nadšené, kromě spousty hraček tam bylo i dost jídla, takže si obě přišly na své. Večer jsem se tam vrátila ještě jednou, Chrissie mě vzala na setkání WI (ženského spolku). Vašek se totiž snaží, abych se tady dostatečně socializovala a navíc je velký vtipálek! Dámy se tam sešly opravdu letité (věkový průměr mohl být něco kolem 70 let!), takže jsem mezi ně hned zapadla. Prezidentka nás jmenovitě přivítala, opět se pil čaj s mlékem a přikusovaly se sušenky (patrně domácí výroby). Spolek je opravdu aktivní, pořádají charitativní akce, módní přehlídky ... a přednášky na nejrůznější témata (tentokrát přednášel postarší gentleman o "green man"). Akce vyvrcholila zpěvem písně Jerusalem - hymny Anglie. Užila jsem si to od A ož do Z!
V pátek měly děti ve škole "red nose day" - všichni, včetně učitelského sboru byli celý den v pyžamu.
Jedno dítě vždy ráno zvonem svolává ostatní k nástupu, ten den měla službu Julie:
V pyžamech přišli i učitelé, na obrázku paní ředitelka (v modrém) a paní učitelka:
Odpoledne se konala charitativní akce, děti prodávaly nejrůznější předměty, knížky, domácí koláčky, muffiny atd. Naše Julinka si v celém tom množství věcí vybrala křiklavě růžovou kabelku a střevíčky ve stejném odstínu, takže je teď za dámu :-). Johannka se rozhodla pro zrcátko!
Foto z akce:
Chrissy nám nabídla, že večer pohlídá děti, a tak jsme s Vaškem společně vyrazili na Bingo! Užili jsme si to, jak se patří. První kolo hry nás poněkud dostalo, vůbec jsem se neorientovala, protože čísla byla tažena v rychlém sledu za sebou, teprve později jsem pochopila, že jedno číslo opakují dvakrát, jen různým způsobem. Bingo má svůj specifický (poněkud úsměvný) jazyk, např.: 2 = "on its own number two", 11 - "legs, eleven"; 88 - "two fat ladies, eighty eight"; 55 - "all the fives, fifty five" ... no prostě zážitek. Navíc tažení čísla 22 obvykle doprovází hlasité "kwek, kwek" a při 11 se pískne. Ceny byly hodnotné, výtěžek na dobročinné účely uspokojivý. My jsme si domů odnesli plechovku americký kofoly a jablečný džus!
Sonja
Hlásí se zvláštní dopisovatelka ze Spojeného království. Zážitky a dojmy se začaly vršit, takže jsem se rozhodla podělit se o ně. Tento týden byl poněkud rušný. Ve středu dopoledne jsme se s Johannou a Janikou zúčastnily "toddler group" - ve "village hall" (místním kulturáku) se sejdou maminky s dětma a zatímco si děti hrají, maminky si povídají a popíjí anglický čaj. Naše holky byly nadšené, kromě spousty hraček tam bylo i dost jídla, takže si obě přišly na své. Večer jsem se tam vrátila ještě jednou, Chrissie mě vzala na setkání WI (ženského spolku). Vašek se totiž snaží, abych se tady dostatečně socializovala a navíc je velký vtipálek! Dámy se tam sešly opravdu letité (věkový průměr mohl být něco kolem 70 let!), takže jsem mezi ně hned zapadla. Prezidentka nás jmenovitě přivítala, opět se pil čaj s mlékem a přikusovaly se sušenky (patrně domácí výroby). Spolek je opravdu aktivní, pořádají charitativní akce, módní přehlídky ... a přednášky na nejrůznější témata (tentokrát přednášel postarší gentleman o "green man"). Akce vyvrcholila zpěvem písně Jerusalem - hymny Anglie. Užila jsem si to od A ož do Z!
V pátek měly děti ve škole "red nose day" - všichni, včetně učitelského sboru byli celý den v pyžamu.
Jedno dítě vždy ráno zvonem svolává ostatní k nástupu, ten den měla službu Julie:
V pyžamech přišli i učitelé, na obrázku paní ředitelka (v modrém) a paní učitelka:
Odpoledne se konala charitativní akce, děti prodávaly nejrůznější předměty, knížky, domácí koláčky, muffiny atd. Naše Julinka si v celém tom množství věcí vybrala křiklavě růžovou kabelku a střevíčky ve stejném odstínu, takže je teď za dámu :-). Johannka se rozhodla pro zrcátko!
Foto z akce:
Chrissy nám nabídla, že večer pohlídá děti, a tak jsme s Vaškem společně vyrazili na Bingo! Užili jsme si to, jak se patří. První kolo hry nás poněkud dostalo, vůbec jsem se neorientovala, protože čísla byla tažena v rychlém sledu za sebou, teprve později jsem pochopila, že jedno číslo opakují dvakrát, jen různým způsobem. Bingo má svůj specifický (poněkud úsměvný) jazyk, např.: 2 = "on its own number two", 11 - "legs, eleven"; 88 - "two fat ladies, eighty eight"; 55 - "all the fives, fifty five" ... no prostě zážitek. Navíc tažení čísla 22 obvykle doprovází hlasité "kwek, kwek" a při 11 se pískne. Ceny byly hodnotné, výtěžek na dobročinné účely uspokojivý. My jsme si domů odnesli plechovku americký kofoly a jablečný džus!
Sonja
Julie v uniformě!
Protože už umí říct "yes, please" a "no, thank you", stala se Julie plnohodnotnou členkou školního týmu a tudíž dostala i uniformu. Bílý tričko s límečkem nám půjčila naše paní domácí, tuhle kombinaci nosí všechny děti (pokud zrovna nejdou do školy v pyžamu).
Julinka je ráda, dneska ráno měla nosík tak nahoru, že se málem nevešla do auta!
Jinak jsme v Anglii už viděli dost divných věcí, např. tenhle autobus řídil pes a tvářil se dost důležitě.
Konečně jsme zjistili, na co jsou ty ploty, co trčej každejch 100 metrů do moře - na racky:
Dnešní hromadná opalovačka na molu v Cromeru, nechceme nikoho v Čechách popichovat, ale už dýl jak tejden tady nespadla ani kapka, obloha je vymetená a teplota šplhá k 15°C.
V.
Julinka je ráda, dneska ráno měla nosík tak nahoru, že se málem nevešla do auta!
Jinak jsme v Anglii už viděli dost divných věcí, např. tenhle autobus řídil pes a tvářil se dost důležitě.
Konečně jsme zjistili, na co jsou ty ploty, co trčej každejch 100 metrů do moře - na racky:
Dnešní hromadná opalovačka na molu v Cromeru, nechceme nikoho v Čechách popichovat, ale už dýl jak tejden tady nespadla ani kapka, obloha je vymetená a teplota šplhá k 15°C.
V.
úterý 17. března 2009
Naše kuchyň vs. local cuisine
Jeden z problémů, se kterým se tu občas potýkám, se týká nákupu potravin a názvů místních jídel. Potíže jsem tušila již před odjezdem, takže jsem se vybavila, myslím dostatečně, zásobama na pohodlné vaření ze známých ingrediencí (vzala jsem si především různé druhy mouky, dětskou krupici, koření a ještě pár drobností). První překvapení přišlo, když jsem Vaška poslala pro máslo a on koupil "žlutou hmotu" v plastové krabičce. Nějak se mi to nepozdávalo, ale Vašek, podpořen nápisem na obalu: "utterly butterly", trval na svém. Reklamní slogan ho dokonale zmátl! Byl to margarín a ještě k tomu slaný. Nehodí se pro všechny účely (s medem a marmeládou nic moc, při tepelném zpracování zůstala na pánvi jen voda s mastnými oky ...). Přesto jsme ho nakonec téměř spotřebovali - hodí se především k rychlému a pohodlnému namazaní, dokud má máslo příliš tvrdou konzistenci a chleba je naopak příliš měkký. A to je další rozdíl! Zdejší chléb je měkký, většinou toastový. Pomalu se s tímto faktem smiřuji, po našem chlebu se mi ale fakt stýská! Nakupujeme většinou v řetězci Morrisons (v Cromeru), výjimečně, když nám nějaká potravina dojde, tak se stavíme ve Sparu na benzince, přímo tady v Roughtonu. Vaříme téměř denně (jen Julie jí ve škole a k našemu velkému překvapení jí chutná!), takže se vždy předzásobíme na několik dní. První větší nákup mi trval trochu déle (i kvůli konzultacím s mým "sputnikem" - slovníkem), teď už je to mnohem lepší! K řezníkovi (do specializovaného obchodu) jsem si troufla jen jednou (nejsem zdatná v terminologii), zeptat se, jestli nemají vepřový jazyk a docela mě překvapili, vůbec ho tady neprodávají! Zato jsem si všimla, že mají poměrně levného králíka (asi protože ho tady moc nejí), takže o víkendu si na něm pochutnáme na smetaně! Jinak vařím především ryby (lososa, tresku), kuře, zapékaný lilek, těstoviny s různýma omáčkama, luštěniny, polévky, ... k tomu přikusujem nejrůznější zeleninu (potočnici, papriky, květák, brokolici, růžičkovou kapustu...). Myslím, že strávníci si stěžovat nemohou, ale k tomu ať se vyjádří raděj v případném referendu o výměně kuchařky sami!
Zato setkání s místní kuchyní je poněkud ambivalentní! Kdykoli jsme koupili nějaký polotovar, nebyl pro moje chuťové buňky nijak přesvědčivý (teď se jim už vyhýbám). U moře si občas sedneme do nějaké kavárny a dáme si třeba "cake" nebo pravý "full English breakfast", čímž se myslí vydatná "snídaně" s míchanými vajíčky, slaninou, klobáskou, fazolema, smaženýma houbama, rajčaty, někdy dokonce "black puddingem" (něco jako náš prejt) ..., servírovaná v podstatě kdykoli během dne. Zatím bych to, pominu-li jejich nepořádek v těchto zařízeních, hodnotila spíš neutrálně, prostě nic moc! Anglická kuchyně se netěší dobré pověsti, už se mě pár známých ptalo, jestli jsem tu kvůli příšernému jídlu zhubla. Bohužel ne!
O víkendu nás navštívil kamarád ze Sheffieldu. Vašek se již delší dobu snaží, abych poznala typickou anglickou kuchyň se vším všudy, a tak jsme s Mikem vyrazili na ochutnávku do místního "pubu". Mike se ukázal být velmi kompetentním průvodcem! Původně jsme šli na kidney-pie, který ale nebyl na jídelním lístku, a tak jsme si objednali skopové a hovězí s "Yorkshire pudding", opečeným petrželem, "šťouchanýma" i opečenýma bramborama a ještě spoustou jiné zeleniny. Ke skopovému se podává mátová omáčka (nebo spíš dressing), k hovězímu zase cibulová. ... a nelitovali jsme. Moc jsme si pochutnali a já musela změnit názor. Všem vřele doporučuju!
Sonja
Zato setkání s místní kuchyní je poněkud ambivalentní! Kdykoli jsme koupili nějaký polotovar, nebyl pro moje chuťové buňky nijak přesvědčivý (teď se jim už vyhýbám). U moře si občas sedneme do nějaké kavárny a dáme si třeba "cake" nebo pravý "full English breakfast", čímž se myslí vydatná "snídaně" s míchanými vajíčky, slaninou, klobáskou, fazolema, smaženýma houbama, rajčaty, někdy dokonce "black puddingem" (něco jako náš prejt) ..., servírovaná v podstatě kdykoli během dne. Zatím bych to, pominu-li jejich nepořádek v těchto zařízeních, hodnotila spíš neutrálně, prostě nic moc! Anglická kuchyně se netěší dobré pověsti, už se mě pár známých ptalo, jestli jsem tu kvůli příšernému jídlu zhubla. Bohužel ne!
O víkendu nás navštívil kamarád ze Sheffieldu. Vašek se již delší dobu snaží, abych poznala typickou anglickou kuchyň se vším všudy, a tak jsme s Mikem vyrazili na ochutnávku do místního "pubu". Mike se ukázal být velmi kompetentním průvodcem! Původně jsme šli na kidney-pie, který ale nebyl na jídelním lístku, a tak jsme si objednali skopové a hovězí s "Yorkshire pudding", opečeným petrželem, "šťouchanýma" i opečenýma bramborama a ještě spoustou jiné zeleniny. Ke skopovému se podává mátová omáčka (nebo spíš dressing), k hovězímu zase cibulová. ... a nelitovali jsme. Moc jsme si pochutnali a já musela změnit názor. Všem vřele doporučuju!
Sonja
neděle 15. března 2009
Časy se (ne)mění
Po dvou týdnech v Roughtonu se začínají vyjasňovat některý otázky, například jak to bude vypadat s naším denním režimem, co tady vlastně budeme dělat.
Odjížděl jsem sem s tím, že budu mít na všechno víc času a tím pádem se budu moct věnovat věcem, pro který jinak nenacházím prostor, např. čtení, proklikání všech odkazů, který jsem si za poslední měsíce uložil do záložek ve Firefoxu, přemýšlení o některých věcech ... ne, nic takovýho se neděje, můj a náš režim tady se prakticky neliší od toho v Olomouci, změny jsou opravdu minimální.
Ráno vstáváme něco po šestý, snídáme, v sedm jsem u počítače (v Olomouci je o hodinu víc). Z mýho pohledu funguju fakticky stejně, jako když sedím v Olomouci v kanceláři, spolupracovníci to možná vidí jinak, to by museli okomentovat oni, ale myslím si, že je hodně lidí, se kterýma komunikuju elektronicky, a kteří ani nezaregistrovali, že nejsem doma.
Před devátou jedeme s Julií do školy, pak někdy na rychlej nákup a zpátky domů, k počítači a "do práce". Julii vyzvedáme mezi druhou a třetí a tady je jediná velká změna, zatím se snažím držet odpoledne volný - chodíme na procházky, jedeme k moři, jednou za týden nakoupit nebo si jenom hrajeme na zahradě, připravujeme dříví na topení a podobně. Večer naprosto stejná procedura jako doma, včetně časů - večeře, koupání, čtení a potom většinou zase práce.
Čas se snažím šetřit různě, např. jsem si naordinoval hygienickou přestávku od českých internetových médií, myslím si, že v Olomouci tím zbytečně zabíjím desítky minut denně. Takže nevím, co řekl Jirka, Ivan nebo Vlasta, ale nechybí mi to a začínám si myslet, že by se tím člověk neměl vůbec zabývat ani doma. V anglických médiích jsem narazil na jedinou zmínku o Česku - když Klaus navštívil jakousi konferenci "odpůrců" globálního oteplování, byl o tom článek v Guardianu. Jinak, celkem pochopitelně, nic.
No, chtěl jsem tím vlastně říct, že tady žijeme prakticky stejně jako jindy v Olomouci, některý věci jsou určitě nepohodlnější než doma, ale na druhou stranu venkov, klid, zahrada, to je přesně to, co mi vyhovuje. A navíc se zdá, že se udobřilo i počasí - nepršelo dobrejch pět dnů a teploty odpoledne šplhaj k patnáctce!
Dneska procházka ke kostelu:
V.
Odjížděl jsem sem s tím, že budu mít na všechno víc času a tím pádem se budu moct věnovat věcem, pro který jinak nenacházím prostor, např. čtení, proklikání všech odkazů, který jsem si za poslední měsíce uložil do záložek ve Firefoxu, přemýšlení o některých věcech ... ne, nic takovýho se neděje, můj a náš režim tady se prakticky neliší od toho v Olomouci, změny jsou opravdu minimální.
Ráno vstáváme něco po šestý, snídáme, v sedm jsem u počítače (v Olomouci je o hodinu víc). Z mýho pohledu funguju fakticky stejně, jako když sedím v Olomouci v kanceláři, spolupracovníci to možná vidí jinak, to by museli okomentovat oni, ale myslím si, že je hodně lidí, se kterýma komunikuju elektronicky, a kteří ani nezaregistrovali, že nejsem doma.
Před devátou jedeme s Julií do školy, pak někdy na rychlej nákup a zpátky domů, k počítači a "do práce". Julii vyzvedáme mezi druhou a třetí a tady je jediná velká změna, zatím se snažím držet odpoledne volný - chodíme na procházky, jedeme k moři, jednou za týden nakoupit nebo si jenom hrajeme na zahradě, připravujeme dříví na topení a podobně. Večer naprosto stejná procedura jako doma, včetně časů - večeře, koupání, čtení a potom většinou zase práce.
Čas se snažím šetřit různě, např. jsem si naordinoval hygienickou přestávku od českých internetových médií, myslím si, že v Olomouci tím zbytečně zabíjím desítky minut denně. Takže nevím, co řekl Jirka, Ivan nebo Vlasta, ale nechybí mi to a začínám si myslet, že by se tím člověk neměl vůbec zabývat ani doma. V anglických médiích jsem narazil na jedinou zmínku o Česku - když Klaus navštívil jakousi konferenci "odpůrců" globálního oteplování, byl o tom článek v Guardianu. Jinak, celkem pochopitelně, nic.
No, chtěl jsem tím vlastně říct, že tady žijeme prakticky stejně jako jindy v Olomouci, některý věci jsou určitě nepohodlnější než doma, ale na druhou stranu venkov, klid, zahrada, to je přesně to, co mi vyhovuje. A navíc se zdá, že se udobřilo i počasí - nepršelo dobrejch pět dnů a teploty odpoledne šplhaj k patnáctce!
Dneska procházka ke kostelu:
V.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)