Zdá se, že Johannes svůj první samostatný pobyt "ve škole" zvládla bez psychické újmy. Na rozdíl od Julie, která první dny tvrdila, že nerozuměla vůbec ničemu, byla spokojená a říkala, že rozuměla úplně všemu! Tak nevím, jestli si z nás naše děti neutahujou. Patrně zafungovala nonverbální komunikace a taky předvídavost a dlouholeté zkušenosti personálu. Na toaletu děti chodí do hlavní budovy, takže je vždy musí někdo doprovodit. Dnes ráno jsem se snažila Jonu připravit tak, aby byla schopná o své potřebě informovat paní učitelku. Marně. Paní učitelka prý ale stejně věděla, že Johanka chce jít na záchod ještě dřív než samotná Johanka! V takových situacích je Jonina pohodářská a mírně flegmatická povaha užitečná. Proč se zbytečně nervovat, však ono to nějak dopadne!!!
Sonja
čtvrtek 26. března 2009
Debaty
Dnešní debata s nejstarší dcerou:
Otec: Co bylo ve škole?
Dcera: Nic.
O: Jak nic, naučila ses něco novýho?
D: Ne.
O: Tak mi něco řekni, co jste celej den dělali?
D: Počkej, teď si zpívám.
O: A co jste měli k obědu?
D: Proč ti furt musím něco povídat?
Čím jsme si to zasloužili? Přece když jsme byli malí my, rádi jsme svým rodičům vyprávěli, co bylo ve škole, znovu a znovu, den za dnem, tak proč jsou naše děti tak skoupé na slovo? Jako kdyby je otravovalo, že můžou strávit příjemnou chvilku s rodiči! Hmm ...
Jinak jsme objevili krásnou pláž kousek od Cromeru ve vesnici East Runton, neuvěřitelně širokou, jen pozvolně klesající do moře:
V.
středa 25. března 2009
Jednoznačnej vítěz!
Když u nás byl na návštěvě kamarád ze Sheffieldu a viděl, že jsem si koupil Carlsberg, náležitě mě poučil a vysvětlil mi, že v cizí zemi by člověk měl pít místní pivo a nekupovat si zahraniční značky. Dal jsem na jeho radu a zakoupil v místním supermarketu 4 plechovky Worthington's Creamflow Draught Bitter.
Po otevření první z nich můžu bez rozpaků vyhlásit vítěze soutěže o nejhorší patok, který mi kdy přešel přes rty.
Takže tramtarará! Ano, vítězem se stává ...
Jestli jste ještě neměli tu čest a chtěli byste ochutnat, rád se s váma podělím o zbývající tři exempláře, případně, pokud se vám nechce čekat, zkuste tohle - najděte doma 5-10 prázdných lahví od piva, napusťte do dřezu trochu vody, flašky v ní vypláchtěte, pak naberte do skleničky - a dostanete věrnou kopii Worthington's Creamflow Draught Bitter!
Na obalu se chluběj tradicí od roku 1744, no potěš koště.
V.
Po otevření první z nich můžu bez rozpaků vyhlásit vítěze soutěže o nejhorší patok, který mi kdy přešel přes rty.
Takže tramtarará! Ano, vítězem se stává ...
Jestli jste ještě neměli tu čest a chtěli byste ochutnat, rád se s váma podělím o zbývající tři exempláře, případně, pokud se vám nechce čekat, zkuste tohle - najděte doma 5-10 prázdných lahví od piva, napusťte do dřezu trochu vody, flašky v ní vypláchtěte, pak naberte do skleničky - a dostanete věrnou kopii Worthington's Creamflow Draught Bitter!
Na obalu se chluběj tradicí od roku 1744, no potěš koště.
V.
úterý 24. března 2009
Johas
Dnes měla ve škole, přesněji v oddělení pro děti do 5 let, premiéru Johanna. Zatím jsem tam s ní byla celou dobu já, ve čtvrtek by to už ale měla zkusit sama. Maminky pro nás ve skupině uvolnily místo, a tak tam může Jona chodit každé úterý, čtvrtek a pátek. Oddělení funguje jen dopoledne (od 9:00 do 11:30). Před nástupem jsem nejdříve vyplnila "stručný", asi 10ti stránkový formulář, ve kterém se mě vyptali na všechno možné i nemožné, např. na zkušenosti dítěte s podobným zařízením, na rodinné zázemí, na jazyk a gramotnost :-), na schopnosti fyzické i mentální, na hry, které by dítě rádo hrálo, ... na způsob 1. pomoci (jaké náplasti atd. můžou použít), jestli smí dítě v případě nutnosti namazat krémem na opalování (to teď fakt nehrozí), jestli souhlasím s fotografováním dítěte - to je kapitola sama pro sebe - jsou tu tak trochu posedlí ochranou osobnosti, takže každé fotografování musí rodič odsouhlasit a podepsat. Další část formuláře se týkala jídla a nápojů, do detailu se zajímali, co můžou dítěti podat ke svačině, popisu etnického a kulturního zázemí, hlavního náboženství v rodině, "idiolektu" dítěte, ... oprávnění či neoprávnění osob k vyzvedávání (to mě docela pobavilo, protože vyzvedávající osoba se musí nejen legitimovat, nýbrž znát i heslo!), no prostě hrůza, ale zvládla jsem to!
Na zhruba 12 dětí je tam 4-členný personál. Ráno děti sedí v kroužku a paní učitelka Fiona každé dítě zvlášť pozdraví, pak jedno dítě ostatní spočítá, přilepí cedulku s číslem na nástěnku, řeknou si, co je za den a jaké je počasí, přečtou pohádku a ukazují si obrázky. Následuje volná hra - k dispozici je všechno možné, od hudebních nástrojů, knížek, stavebnic, malování vodovkama, pískoviště (ano, v místnosti mají velkou plastovou nádobu s pískem) až po množství šatů na převlékání. Docela mě překvapilo (i rozesmálo), že se tu do princeznovského převlékali hlavně chlapečci (jeden měl na sobě celou dobu růžové šaty a na hlavě růžovou čelenku) a na procházku šli s kočárkem taky jen chlapci. Pravděpodobně je to tím, že dětem nevštěpují tradiční rozdělení rolí jako u nás! Převlek z nich ale něžná stvoření neudělal, někteří se chovali neurvale a rozpustile. Po svačině si děti zase čtou a povídají s paní učitelkou, ta je pak ohodnotí nálepkou (to je asi místní zvyk, Jula taky denně chodí polepená nálepkama "za vzorné obědvání"). Poté se děti seřadí a jde se na hřiště. Venku paní učitelka pouštěla bublinky z bublifuku a děti je chytaly. Po návratu do třídy už jen dětem rozdali jejich výtvory a šlo se domů. Myslím, že se to Johannce moc líbilo, stěžovala si jen, že se jí na nic neptali! Na čtvrtek se už moc těší.
Sonja
Dovolili mi fotografovat jen Johannu, ale občas se mi tam nedopatřením zatoulalo i cizí dítko, jako třeba chlapec v růžovém!
Na zhruba 12 dětí je tam 4-členný personál. Ráno děti sedí v kroužku a paní učitelka Fiona každé dítě zvlášť pozdraví, pak jedno dítě ostatní spočítá, přilepí cedulku s číslem na nástěnku, řeknou si, co je za den a jaké je počasí, přečtou pohádku a ukazují si obrázky. Následuje volná hra - k dispozici je všechno možné, od hudebních nástrojů, knížek, stavebnic, malování vodovkama, pískoviště (ano, v místnosti mají velkou plastovou nádobu s pískem) až po množství šatů na převlékání. Docela mě překvapilo (i rozesmálo), že se tu do princeznovského převlékali hlavně chlapečci (jeden měl na sobě celou dobu růžové šaty a na hlavě růžovou čelenku) a na procházku šli s kočárkem taky jen chlapci. Pravděpodobně je to tím, že dětem nevštěpují tradiční rozdělení rolí jako u nás! Převlek z nich ale něžná stvoření neudělal, někteří se chovali neurvale a rozpustile. Po svačině si děti zase čtou a povídají s paní učitelkou, ta je pak ohodnotí nálepkou (to je asi místní zvyk, Jula taky denně chodí polepená nálepkama "za vzorné obědvání"). Poté se děti seřadí a jde se na hřiště. Venku paní učitelka pouštěla bublinky z bublifuku a děti je chytaly. Po návratu do třídy už jen dětem rozdali jejich výtvory a šlo se domů. Myslím, že se to Johannce moc líbilo, stěžovala si jen, že se jí na nic neptali! Na čtvrtek se už moc těší.
Sonja
Dovolili mi fotografovat jen Johannu, ale občas se mi tam nedopatřením zatoulalo i cizí dítko, jako třeba chlapec v růžovém!
Politik
Aniž bych věděl, co se u nás dneska dělo, zaujal mě tento odstavec z knížky "O češtině", z části pojednávající o zdvořilosti v rozhovoru. Dnešní debata v parlamentu prý byla opět ukázkou žumpy, do které se naše politická reprezentace propadla:
"Politikovi nejde o to, aby se v diskusi se svým politickým odpůrcem domluvil. Debata se odehrává před televizními diváky a cílem politika je dobře se prezentovat a nad politickým protivníkem v očích veřejnosti zvítězit. Debatéři se snaží zasadit druhému co nejtvrdší úder a dát najevo svou přesilu. Politické prostředí je specifické tím, že v něm jde o konkurenci myšlenek, programů, hesel a jejich nositelů. V jiných prostředích vládne přece jen větší duch kooperace, kdežto politické strany a jejich představitelé vlastně žijí atmosférou boje, vítězství a porážky, a proto stále ostří zbraně. A to se přirozeně promítá do řeči politiků: snaží se vyložit vlastní program jako lepší a program jiné strany jako katastrofálně špatný, prezentovat sebe sama jako silnějšího vůdce a protivníka jako břídila. Diskutující se snaží vytvořit si image toho, kdo mluví pravdu a myslí to dobře, zatímco ten druhý lže a chce podvést a zbídačit. Proto proniká do řeči politiků čím dál víc výrazů z oblasti sebechvály a osočování toho druhého a namísto principu kooperace a zdvořilosti se v politických duelech uplatňuje tolik manipulačních praktik. Politici jsou vlastně dnes objektem marketingových odborníků a imagemakerů a to z nich dělá rétorické mašiny na přesvědčování lidí."
V.
"Politikovi nejde o to, aby se v diskusi se svým politickým odpůrcem domluvil. Debata se odehrává před televizními diváky a cílem politika je dobře se prezentovat a nad politickým protivníkem v očích veřejnosti zvítězit. Debatéři se snaží zasadit druhému co nejtvrdší úder a dát najevo svou přesilu. Politické prostředí je specifické tím, že v něm jde o konkurenci myšlenek, programů, hesel a jejich nositelů. V jiných prostředích vládne přece jen větší duch kooperace, kdežto politické strany a jejich představitelé vlastně žijí atmosférou boje, vítězství a porážky, a proto stále ostří zbraně. A to se přirozeně promítá do řeči politiků: snaží se vyložit vlastní program jako lepší a program jiné strany jako katastrofálně špatný, prezentovat sebe sama jako silnějšího vůdce a protivníka jako břídila. Diskutující se snaží vytvořit si image toho, kdo mluví pravdu a myslí to dobře, zatímco ten druhý lže a chce podvést a zbídačit. Proto proniká do řeči politiků čím dál víc výrazů z oblasti sebechvály a osočování toho druhého a namísto principu kooperace a zdvořilosti se v politických duelech uplatňuje tolik manipulačních praktik. Politici jsou vlastně dnes objektem marketingových odborníků a imagemakerů a to z nich dělá rétorické mašiny na přesvědčování lidí."
V.
neděle 22. března 2009
Vodní radovánky
Včera nás pozvala paní domácí do bazénu, který si vybudovali přímo v domě. Nenechte se zmást, nejednalo se o žádné "plivátko" - ukázalo se, že bazén (s bublinkama...) je poměrně hluboký, takže šel do plavek i Vašek! Já s Melanie jsme to raději jistily, se sklenkou vína v ruce, ze břehu! Na fotky bohužel nedošlo, snad někdy příště.
St. Mary's School Roughton
Škola, kterou tady Julie navštěvuje je spojena s místním kostelem (nesou i stejná jména) a je příspěvkovou organizací. Je hrdá na svou historii a již ve svém názvu zdůrazňuje, že se hlásí k anglikánské církvi. Škola se těší dobré pověsti, vozí sem prý děti i z Cromeru. Ve škole jsou třídy ježků, žaludů a ledňáčků. Každý týden v pátek se po vyučování koná pod taktovkou paní ředitelky "shromáždění" - setkání dětí, učitelů a rodičů. Je to vlastně taková prezentace toho, co se děti v poslední době naučily. Během setkání děti zpívají, recitují, předčítají slohové práce ... Paní ředitelka také vyznamenává nejlepší žáky (za nejrůznější výkony). Tento týden byla "hvězdným žákem týdne" vyhlášena i Julie, a to cituji: "za velký pokrok v mluvené angličtině"! Pro nás je to záhada, ale budiž!
Atmosféra ve škole je velmi přátelská. Je vidět, že přístup je individuální - snaží se podporovat přirozené schopnosti dětí a rozvíjet jejich kreativitu. Pro mě je překvapivé, jak jsou místní děti ukázněné!
Sonja
Atmosféra ve škole je velmi přátelská. Je vidět, že přístup je individuální - snaží se podporovat přirozené schopnosti dětí a rozvíjet jejich kreativitu. Pro mě je překvapivé, jak jsou místní děti ukázněné!
Sonja
Malá nehoda a budoucí Pribilincová!
Johanna cestou z kostela domů zakopla, rozplácla se na silnici, roztrhla si svoje sváteční silonky a přivodila si na koleni rozsáhlý silniční lišej. Cestu proto absolvovala na kočárku. Janice to ale vůbec nevadilo, je z ní prvotřídní chodkyně, na kočárek ji teď máme problém dostat. Furt chce "doů - dolů" a "sama". Našlápne, a i když se jí nohy ještě trochu pletou, ve svižným tempu nám bez problému stačí.
V.
V.
Den matek a kostel v Roughtonu
Dnes jsme byli na mši v místním kostele při příležitosti Dne matek. Ano, v Británii se slaví Den matek už v březnu, proto jsme zapátrali na internetu a zjistili, že se tento svátek slaví po celém světě v různých termínech a z jiných důvodů.
Zatímco ve Spojených státech jej spojují s bojem sufražetek za práva žen, např. Anny Jarvis, v Británii tento svátek slaví jako "Mothering Sunday" a spojují jej s tradicí návratu do své mateřské farnosti. Když se mladí lidé odstěhovali z domova, začali navštěvovat kostel ve vesnici, kde se usadili. Jednou za rok, konkrétně druhou neděli půstu, pak lidé putovali na mše do svých původních farností, při té příležitosti navštěvovali svoje rodiče a po cestě maminkám trhali kytice - a tradice byla na světě.
V mnoha zemích, včetně České republiky a např. USA, se Den matek slaví druhou neděli v květnu. V Anglii a několika dalších zemích pak druhou neděli půstu. Jinak je rozptyl tohoto svátku poměrně značný, zatímco v Norsku se slaví druhou neděli v únoru, v Rusku je to poslední neděli v listopadu a Indonésii dokonce 22. prosince!
V rámci oslav Dne matek se v místním kostele konala rodinná mše. Rozdíl od katolických bohoslužeb, jak je známe u nás, je obrovský - mše byla spíš sousedským setkáním, hodně se zpívalo, pan farář se hodně ptal a diskutovalo se a nakonec všichni dostali čaj a sušenku nebo dortík a ještě asi půl hodiny se bavili. Po kostele pobíhaly vřískající děti (včetně našich) a dokonce pes! Zjistili jsme, že ve vesnici se o nás už asi dost ví, několik babiček k nám přišlo a vyptávalo se, jestli jsme to my, kdo bydlí u Hicklingů a pana faráře zajímalo, proč jsme si vybrali právě Norfolk.
Před mší jsem ještě stihl udělat pár fotek kostela a hřbitova u něj. Vesnice Roughton, kde bydlíme, se původně jmenovala Rocton, potom Ruchton, Rowghtonn a dokonce Row-Town. Název patrně pochází z výrazu "rye farm" podle tradice pěstování žita. Kostel se nachází několik set metrů od dnešní vesnice. Původní vesnice totiž stála jinde a nová byla vystavěná po morové epidemii ve 14. století o něco dál.
Výraznou dominantou kostela je jeho kulatá věž, dojem na mě udělala i nádherně vykládaná okna, která se mi bohužel nepodařilo vyfotit. Zvony kostela pocházejí ze 16. a 17. století.
V.
Zatímco ve Spojených státech jej spojují s bojem sufražetek za práva žen, např. Anny Jarvis, v Británii tento svátek slaví jako "Mothering Sunday" a spojují jej s tradicí návratu do své mateřské farnosti. Když se mladí lidé odstěhovali z domova, začali navštěvovat kostel ve vesnici, kde se usadili. Jednou za rok, konkrétně druhou neděli půstu, pak lidé putovali na mše do svých původních farností, při té příležitosti navštěvovali svoje rodiče a po cestě maminkám trhali kytice - a tradice byla na světě.
V mnoha zemích, včetně České republiky a např. USA, se Den matek slaví druhou neděli v květnu. V Anglii a několika dalších zemích pak druhou neděli půstu. Jinak je rozptyl tohoto svátku poměrně značný, zatímco v Norsku se slaví druhou neděli v únoru, v Rusku je to poslední neděli v listopadu a Indonésii dokonce 22. prosince!
V rámci oslav Dne matek se v místním kostele konala rodinná mše. Rozdíl od katolických bohoslužeb, jak je známe u nás, je obrovský - mše byla spíš sousedským setkáním, hodně se zpívalo, pan farář se hodně ptal a diskutovalo se a nakonec všichni dostali čaj a sušenku nebo dortík a ještě asi půl hodiny se bavili. Po kostele pobíhaly vřískající děti (včetně našich) a dokonce pes! Zjistili jsme, že ve vesnici se o nás už asi dost ví, několik babiček k nám přišlo a vyptávalo se, jestli jsme to my, kdo bydlí u Hicklingů a pana faráře zajímalo, proč jsme si vybrali právě Norfolk.
Před mší jsem ještě stihl udělat pár fotek kostela a hřbitova u něj. Vesnice Roughton, kde bydlíme, se původně jmenovala Rocton, potom Ruchton, Rowghtonn a dokonce Row-Town. Název patrně pochází z výrazu "rye farm" podle tradice pěstování žita. Kostel se nachází několik set metrů od dnešní vesnice. Původní vesnice totiž stála jinde a nová byla vystavěná po morové epidemii ve 14. století o něco dál.
Výraznou dominantou kostela je jeho kulatá věž, dojem na mě udělala i nádherně vykládaná okna, která se mi bohužel nepodařilo vyfotit. Zvony kostela pocházejí ze 16. a 17. století.
V.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)