Sledujte červíka v žluté vestě

A tady jsou všechny naše děti:

V.

Jak to vypadalo po cestě z Anglie

Konečně jsem stáhnul fotky z naší cesty ze začátku prosince, konkrétně úsek od Londýna do Doveru.

Jívová pod peřinou

Fotky jsou bohužel trochu mizerný, fotil jsem to mobilem. Komentář myslím netřeba.

Jája se učí číst

... ale je to angličtina?

V.

Domů, co tady ...

Pomalu tady propuká cestovní horečka. Na cestu vyrážíme příští čtvrtek brzy ráno a přes kanál pojedeme tentokrát trajektem. Doufám, že se nám podaří do večera dorazit někam mezi Kolín a Frankfurt, abysme mohli v pátek pohodlně dojet zbytek cesty do Česka.

Holky se rozhodly, že nám na konci pobytu připomenou, jaký to je, když jim z nosů visej dlouhý nudle, kašlou a chrčej. Za celý tři měsíce byly naštěstí zdravý, teď to chytlo Janiku a Johannu, ale snad to nebude nic hroznýho.

Zítra odpoledne ještě vyrážíme do Stompers v North Walshamu, Johannina spolužačka pozvala holky na svoji oslavu narozenin. Je to takový centrum her pro děti, velká hala, kde uprostřed stojí poměrně velká konstrukce s různýma sítěma, schodama, prolejzačkama, provazama, prostě ideální místo na nějakej další úraz ... Tady je jedna fotka, jednou už jsme tam už s holkama byli.

Doufám, že o víkendu budeme mít možnost ještě vyrazit k moři nebo někam na výlet, ale počasí se tady dost zhoršilo, je to přesně na tu nudli u nosu - pár stupňů nad nulou, vítr a déšť. Předpověď říká, že na konci týdne by mohlo i sněžit, což je pro místní dost hrozivá představa. Jak nejsou na sníh zvyklí, tak když tady napadne, většinou přestane všechno fungovat - zavřou školy, úřady, přestanou jezdit autobusy a lidem se doporučí, aby radši nikam nechodili.

Tohle už asi nezažijeme:

Po téměř třech měsících půstu stran zpráv o tom, co se děje doma, jsem nakouknul do českých novin, ale stačilo mi zjistit, co provedla ODS se socanama v Praze a jak to válí v hokeji Sparta ... ještě se sledováním zpráv z domova tejden počkám. Za celý ty tři měsíce jsem se na BBC o Česku dozvěděl jenom to, že socani získali většinu v Senátu, že jsme jaksi zakázali Googlu, aby u nás prováděl snímkování pro Google Street View a nejvíc se o Česku psalo, když jsme hráli kvalifikaci se Skotskem.

V.

Další týden za námi

Tento týden mají děcka ve škole jako hlavní téma šikanu a charitativní pomoc dětem, které pomoc potřebují (Children in Need). Děti diskutují o tom, co je to šikana a co si s ní případně počít a škola uspořádala bazar použitých hraček, jejíž výnos je určený na charitativní účely.

My se Soňou jsme si připomněli svátek 17. listopadu tím, že jsme provedli loupeživý nájezd na obchody v Norwichi, budou si tam o nás určitě ještě dlouho vyprávět, skoro jsme jim to tam vykoupili. Překvapil nás počet obchodů a nakupujících lidí na to, že Norwich je jen asi 2x větší než Olomouc.

Juliina ruka se nadále řádně hojí a Julie získává při manipulaci se sádrou jistotu. Začíná ji používat jako zbraň, protože už pochopila, že dobře mířenou ránu sádrou do hlavy lze použít jako silný argument při jednání se sestrami.

Počasí se celkem uklidnilo, teploty sice přes desítku vylezou jen u topení, ale zato už několik dnů nepršelo a nefouká vítr. Byli jsme obhlídnout podzimní okolí, tady je pár fotek:

Soňa nám vaří nejenom zdravě a chutně, ale taky s důrazem na vizuální stránku svýho kulinářskýho umění. Naposledy nám udělala velkou radost cromerskými bílými červy s pačuánskou zeleninou. Ale zakázala mi o tom tady psát, tak jenom fotka:

S obavami sledujeme, že v Čechách se chystá nějaký velký ochlazení. Vzhledem k tomu, že máme na autě letní gumy, tak by bylo fajn, kdyby to ještě těch 14 dnů vydrželo, tak se budeme modlit.

V.

Spousta věcí a dopisy Ježíškovi

Poslední dobou se toho událo poměrně dost, takže popořádku:

Vesnice se minulý víkend rozzářila nekonečným řetězem ohňostrojů. Byli jsme se podívat na tom oficiálním, vesnickým, ovšem stanoviště pro diváky bylo uprostřed rozbahněnýho pole a během ohňostroje pršelo, takže jsme museli kromě obdivování třaskajících barevností i hlídat děcka, protože by se pádem změnily na bahnivý koule. Ohňostroje se tady začátkem listopadu konají tradičně k uctění památky odhalení Guye Fawkese (gaj fóks), tzn. prvního vítězství nad hrozbou terorizmu z roku 1605. Celý víkend to bouchalo a jiskřilo skoro z každý zahrádky.

Minulou sobotu, tzn. přesně týden poté, kdy si Julie zlomila ruku, se nám zranila i Johanna - na návštěvě u známých strčila ruku pod běhací pás a strhla si docela hnusně kůži z palce a ukazováčku. Jeli jsme s ní radši na pohotovost, ale tam nás naštěstí uklidnili, jenom jí to ovázali a řekli, že se to brzy spraví. Tady je její tlapička ve stavu po ošetření:

Takže tuhle sobotu budeme muset pečlivě hlídat Janiku, protože je řada na ní. Nikam nepojedeme, zůstaneme doma, vypneme všechny elektrický spotřebiče, zatáhneme závěsy a budeme jenom sedět a povídat si.

Dneska jsme byli s Julií na další kontrole s její rukou v nemocnici v Norwichi, naštěstí je podle pana doktora všechno v naprostým pořádku a sádra se bude sundávat 1. prosince, takže den před naším plánovaným odjezdem.

Holky napsaly dopisy Ježíškovi. Julie to vytvořila za sebe a za Janiku, Johanna si to ošéfovala sama. Janika se pak podepsala okousáním rožku.

Napsaly tam radši i adresu, prej aby Ježíšek věděl, kam to má doručit. Pokud by si někdo chtěl tady vzít inspiraci, kontaktujte prosím manažera naší domácnosti, ale předem upozorňuju, že "křeček živý" k nám domů nesmí, maximálně ve formě kožíšku na rukavice.

Ještě po anglicku k počasí - postupně se ochlazuje, ale pořád je to snesitelný. Je hodně znát, odkud fouká vítr, ten severní už s sebou přináší jinovatku na tvář, ale když se to otočí, teplota stoupá nad deset stupňů.

V.

Dneska už i sádra musí vypadat

Kontrola v nemocnici dopadla dobře, na další jedeme příští týden a pak už budeme jenom čekat 3 nebo 4 týdny na sundání sádry. Julie si mohla vybrat barvu, myslím, že to pro ni nebylo těžký rozhodování.

V.

Optimističtější

Juliina ruka se snad zdárně hojí, zítra jedeme do Norwiche na kontrolu, tak uvidíme, co nám řeknou a čím nás potěší. Johanna a Janika chodí do školy, Julie je zatím doma, sice se už jeví, že je v pohodě, ale máme trochu strach, aby do ní někdo nestrčil nebo aby někde nespadla, chceme nejdřív počkat, co nám poradí doktoři. Podle paní učitelky Johanně svědčí, že je ve škole sama, protože ji to nutí komunikovat a ne jenom vyhledávat služby svojí dvorní tlumočnice.

Stáhnul jsem si fotky z Lake Districtu.

Tohle byl náš hotel:

Přišlo mi, že krajina je dost podobná tý naší, teda až na tu architekturu. Vlastně celou cestu autem z Norfolku do Lake Districtu jsme si připadali jako v Polsku a říkali jsme , že bysme v takový zemi nechtěli žít - kolem jenom samá rovina, pole, sem tam pár stromů, žádný kopce, kam oko dohlídne. Až těsně před Lake Districtem se to začne trochu vlnit, patrně v předzvěsti toho, co na člověka čeká ve Skotsku, tam to asi stojí za to.

To, co vypadá jako hory, jsou ve skutečnosti kopce vysoké asi 700 metrů n.m.

Všechno to tam řídí ovce, jsou dost vostrý:

Tady jsme byli na trajektu přes jezero Windermere:

Pohled z jezera na zbytky zámečku, kde se v 19. století scházeli básníci. Ty stromy kolem určitě uschly vlivem hříšných událostí, který se tam odehrávaly.

Vesnice Hawkshead, kde chodil do místní školy William Wordsworth:

V.

Výlet do Sheffieldu

Na konci minulýho týdne jsme si udělali výlet do Lake District a následně jsme zajeli do Sheffieldu. V Lake District bylo krásně, je to nádherný místo a jedinou vadou bylo, že jsme tam vyrazili během prázdnin a všude bylo strašně moc lidí. Ale ta kombinace cestiček, kamených zdí, kopců, lesů, pasoucích se ovcí a až kýčovitě hezkých vesnic a domů, to je opravdu něco jedinečnýho.

Výlet do Sheffieldu už tak dobře nedopadl, toto je bohužel jediná fotka, kterou jsme udělali:

Ráno jsme vyrazili na procházku na dětské hřiště, ale pro Julii to bohužel nedopadlo nejlíp, spadla z prolízačky a má chudák zlomenou levou ruku nad loktem. Naštěstí šlo všechno jako po drátku, sanitka dorazila za 10 minut, Julie dostala dlahu a něco na bolest, odvezli nás do nemocnice, kde udělali rentgen a odpoledne Julii operovali. Pro jistotu nás nechali v nemocnici přespat a druhý den ráno nás propustili.

V.

Pár fotek od moře

V.

Okres jezer na severu

Za poslední dva týdny set toho moc neudálo, tak jenom krátce.

Holky makají ve škole a školce, Julii se dokonce daří tak, že nám paní učitelka nabídla, že by ji šoupla o třídu vejš, mezi třeťáky. Ještě nevíme, jak se rozhodneme, protože ve třídě, kde teď je, dělají zrovna fonetiku, učí se vyslovovat hlásky a to je myslím pro Julii teď to nejlepší.

Opravdu se mi zdá, že se do toho začíná dostávat, rozšiřuje si slovní zásobu a dost rozumí, i když teorií je pořád prakticky nedotčená.

V sobotu chodíme bruslit do Cromeru, na místní střední škole mají velkou tělocvičnu, kde pořádají každou sobotu odpoledne dvouhodinové bruslení pro děti.

Johanna s Janikou oslavily narozeniny, koupili jsme hotovej dort a svíčky si půjčili od sousedky.

Počasí je pořád v pohodě, v noci je pořád kolem 10 stupňů a přes den mezi 10 a 15, moc neprší a naštěstí ani moc nefouká vítr, takže občas vyrážíme k moři do Cromeru.

Koupili jsme a zbaštili pověstnýho cromerskýho kraba, ale moc nadšenej jsem z toho nebyl.

Příští týden mají děcka prázdniny, v polovině týdne vyrážíme na výlet do Lake District, budeme ubytovaný tady v tom hotelu. O Lake District všichni básní jako o překrásným kousku světa, moc se tam těšíme. Pak navštívíme Mika v Sheffieldu a v neděli se vrátíme do Roughtonu.

V.