Už i Janika může pašovat kontraband z Polska

První jízda proplakaná, druhá už jenom z poloviny, třetí v pohodě, čtvrá až desátá prosmátá.

Lehce jsem ochraptěl. Naštěstí jsme byli na sjezdovce téměř sami, takže to, jakýho má to chudák děcko despotickýho otce, si myslí jenom asi deset lidí a vlekař.

Ale dobrý, pochopila to, rozjezdila se a končili jsme honičkama.

Jula zkouší snowboard

Padající list:

Školačky

Tak už máme dvě školačky a jenom jednu školkačku. Jája se 1. září zapojila do procesu školního vzdělávání a byla usazená do první lavice uprostřed, s jakýmsi Jiříčkem. Nesla to statečně, těšila se, dneska už ani nechtěla, abych ji vyprovodil do třídy. Jojo, nějak nám ty děti stárnou :-)

  V.

Když zaprší v Bystřici pod Hostýnem

Tak jsem s děckama navštívil Martina v Bystřici pod Hostýnem. Zajeli jsme na koupaliště do Osíčka, dali jsme si párek v rohlíku a měli pěkný odpoledne.

Pak trochu sprchlo. Dvě hodiny jsme běhali kolem baráku a ryli, stavěli hráze a regulovali tok řeky, která se vytvořila na Martinově zahradě. Potok přetekl a místní silnice se změnila v dravou říčku.

Barák jsme zachránili, trenky vyždímali, zakouřili a dali po skleničce.

V.

Make hay while the sun shines

Zatímco my Češi jsme kováři a moudré přísloví nám radí, abychom do železa tloukli, dokud je žhavé, Angličani to berou přes seno, které je radno sušit, dokud svítí slunce.

Slunce včera nesvítilo, přesto jsme se do sena pustili. Tráva měla dobře přes metr. Naštěstí jsem nemusel vytahovat kosu a prát se s živlem přímo, neb dorazil soused s krásnou lištovou sekačkou. Nicméně i shrabání tý spousty stálo poměrně dost sil.

A ještě jedno přísloví nakonec: příliš mnoho kvetoucí trávy, alergikova smrt.

V.

Dovidjenja!

Navečer odjíždíme, balíme, holky drhnou terasu, poslední skoky do vody a pak ...

Výlet se vydařil, počasí vyšlo dokonale. Užili jsme si všeho, i dobré místní kuchyně -ochutnali jsme plaskavicu se sýrem i bez, čevabčiči, ryby na různé způsoby, rybí polévku, jehněčinu na roštu, chobotnicový salát, krevety i jiné mořské plody a dokonce i mušle, které jsme sami ulovili a připravili na víně, podle receptu pana domácího. Občas jsme večer grilovali, občas se nechali překvapit pochoutkami místních, musím říct velmi stylových, restaurací. Už teď se těšíme na příští rok.

See you Croatia!

Výpravy za dobrodružstvím

Nevěnujeme se tady pouze vodním sportům, i když by to tak na první pohled mohlo vypadat. Je sice fakt, že náš sportovní referent Aleš nám ráno rozdá nářadí - trimarán, katamarán a surf (včera k tomu přibyl ještě kajak) a nám nezbývá, než se vrhnout do vody a porvat se s vlnami a větrem (viz Vendovy příspěvky).

Když ale povětrnostní podmínky nejsou pro yachting příznivé, jezdíme na výlety na opuštěné ostrůvky a do odlehlých zátok. Předevčírem jsme se vypravili na nedaleký maják. Kapitán obvykle nechce pálit benzin zbytečně, a tak cestou lyžujeme. Většinou jen Venda a já, protože paní kapitánová je v 7. měsíci (někdy ovšem ani ona neodolá!). Maják byl uvnitř zařízený k bydlení, z čehož jsme usoudili, že ho pronajímají. Holky toho využily a prozkoumaly celé okolí. Dnes jsme pro změnu jeli šnorchlovat do malé jeskyně plné bílých oblázků. Holky si to užily, skákaly z lodě, lezly na skály a prozkoumávaly podmořský svět. Nesmím zapomenout pochválit Johannku, která už plave bez vesty.

S Jitkou a Petrem holky podnikly turistickou výpravu po místních kopcích. Terén je tady poměrně členitý a kopce vysoké (nejvyší z nich sv. Ilija je vysoký 960 m). Jejich cílem byl nedaleký klášter. V toto období je tady bujná vegetace, okolí je zelené, všechno kvete, zkrátka pastva pro oči. Vydali jsme se i do přímořské vesnice Loviště, dalo by se říct do místního zapadákova, které má pro některé velké kouzlo a jiní se tam naopak cítí jako na Mácháči. Našeho rozhodnutí jsme rozhodně nelitovali, po cestě zpět do Viganje jsme se totiž zastavili v opuštěné horské vesničce Nakovana, kde archeologové našli pozůstatky života původních obyvatel zdejšího kraje - Ilyrů. Liduprázdná vesnice (nebo spíše její pozůstatky) je velmi malebná, nachází se na skalní výspě a její osídlení archeologové datují již od 1. tisíciletí př.n.l. Dodnes jsou zde četné ilyrské hroby, zakryté hromadou kamení.

Všechno dobré končí, co začíná

Tak už se nám to chýlí ke konci, dneska ráno nás opustili Pražáci, ve středu odjede první část zájezdu a my vyrazíme v pátek ráno. Program několika posledních dnů je celkem jednotvárný - koupeme se, chodíme na procházky, jezdíme do obchodu, lyžujeme a pracujeme. Holky objevily kouzlo karbanu, tak se pořád mastí prší.

Moje pokusy na surfu dopadly zhruba v tomto duchu:

To Soňa si s plachtou rozumí:

 Jezdíme na všem, co má plachtu a udrží se na vodě:

A Janika si mezitím našla kamaráda - Maťa z Bratislavy:

Minulý čtvrtek jsme se vydali na výlet do Dubrovníku, prošli jsme se kolem města po hradbách a ochutnali místní speciality:

V.

Vodní lyžování

Nejdřív chvilka soustředění ...

Pak to pekelně škubne ...

Chce to dát nohy k sobě, ale není to lehký, taky člověk nesmí být jelito ...

 ¨

Opatrně, opatrně ...

A nastane chvíle pro triumfální gesto ...

Nakonec si krátce zaplavete ... 

Naštěstí s náma jel řidič opatrně a moc to necloumalo ...

 V.

Jula absolvuje námořnický výcvik

Sebe ani Soňu při nesmělých pokusech jízdy na vodních lyžích naštěstí natočený nemám, tak jenom Julie na trimaránu.

Jinak dneska dorazila ségra s Petrem, snad dám zítra dohromady i nějaký fotky.
V.

To je dost, žes nás táto taky jednou vyvez!

A tak jsme se teda řízením osudu octli ve Viganji na poloostrově Pelščac.

Naše cesta v číslech:
Vyrazili jsme lehce po půlnoci, prakticky po celou cestu hustě pršelo, v Česku, Rakousku, Slovinsku i Chorvatsku, teplota se držela mezi 8 a 11 stupni. Déšť ustal a teplota začala stoupat až u Zadaru, zato pak když jsme vylezli z auta v Ploče, kde na nás čekal trajekt, nedalo se horkem ani dejchat a řízky začaly zelenat.
Ujeli jsme 1170 kilometrů, včetně trajektu nám to trvalo 13 hodin, palubní počítač mi spočítal průměrnou rychlost 91 km/h.
Spotřeba byla 7,4 litrů na 100 km, což je celkem fajn, vzhledem k tomu, že nás jelo v autě šest a na střeše jsme vlekli střešní box a dvě kola.

Holky šly večer před cestou spát, ve dvanáct jsme je probudili a  navlíkli do tepláků, a naštěstí znovu usnuly, takže začátek cesty byl klidnej. Překvapivě jsem nebyl ani moc unavenej, malá krize přišla asi o půl čtvrtý, ale přišel jsem na dobrej trik, jak tělo ošálit - najedl jsem se. Asi jsem tím tělu oznámil, že snídá a je ráno, protože mě veškerá ospalost okamžitě přešla. Jeli jsme bez obtíží, provoz žádnej, chorvatská dálnice je luxusní, až poslední kilometry před trajektem a pak tady na Pelješaci se dost vlečou. Akorát závozníka bych mohl mít ukecanějšího, ten můj byl jako Otík, kterej u Berouna řekne "Beroun".

Bydlíme v domě známých našich známých, je nás tady celkem asi dvanáct lidí. K moři to máme 30 metrů. Voda je docela chladná, řekl bych, že do dvacítky jí ještě trochu chybí, ale vzhledem k teplýmu počasí je to osvěžující ... a určitě se bude oteplovat. Pelješac je značně hornatej, za domem se zvedají kopce, z nichž některé mají i 900 metrů. Vesnice Viganj, kde bydlíme, to je vlastně jenom úzká pláž, cesta, za ní zahrady a jeden nebo dva domy a strmý kopec.

Naše holky už stihly udělat partu s Veronikou - dcerou majitelů našeho domu a Laurou od mojí spolužačky z gymplu Káči. Občas berou do party i tříletýho Martínka ze sousedního apartmánu.

Počasí je zatím příznivý - není moc horko, pofukuje vítr a večer je poměrně chladno. Dneska v noci dokonce drobně popršelo a dopoledne bylo zamračeno, ale příští dny má teplota stoupat a mraků ubývat.

V.

Jája vyučuje carvový oblouk

Jája se pěkně rozjezdila. Julii jsem bohužel natočit nedokázal, než jsem vytáhl kameru, píchla vždycky třikrát hůlkama a zmizela mi v údolí.

V.

Jívová pod peřinou 2

Neznám krásnější pocit, že vzít lopatu a odházet od domu pořádnou vrstvu kyprýho sněhu ... teda když toho bílýho svinstva není moc a děláte to jednou za měsíc.

A jinak přijímám rady na téma "jak spolehlivě zabít krtka".

V.