„Maláči“ měli
akci ve čtvrtek – v kostele uspořádali s reverendem Johnem křtiny. Bohužel se akce konala
dopoledne, a tak jsme se s Vaškem nezúčastnili. Máme jen kusé informace od
Jany. Paní učitelka mezi dětma vybrala maminku a tatínka – děťátko byla
panenka. V létě prý dělali svatbu a byla to velká legrace.
Janička
komunikuje velmi roztomile. Jednou nějaké dítko ve škole omylem spustilo
protipožární alarm. Stalo se to v době oběda, a tak všechny děti vyvedli na
hřiště a přepočítali, aby se ujistili, že nikdo nezůstal uvnitř. Některé děti se strašně bály. Janička mi to celé drama
vyprávěla a tvrdila, že když vyšla ven a viděla, jak je kamarádka Jasmin vystrašená,
tak se jí zeptala, jestli je všechno v pořádku. To mě zarazilo, tak jsem
se přeptala, jak se jí zeptala a Jana na to: „OK?“ (s patřičnou intonací, na
té si fakt dala záležet), a Jasmin prý na to: „OK.“ A obě byly v pohodě.
Fofr tohoto
týdne završil tradiční charitativní prodej koláčků. Spočívá v tom, že
maminky napečou, přinesou své výtvory do školy a pak se to prodává (rodičům a
dětem). Pořádají to ve škole docela často, už jsem o tom asi i psala. Protože jsem
si tady koupila starou viktoriánskou váhu, nestálo mému cukraření nic
v cestě. Unce jsme s Julii převedly asi správně, protože výsledek (řezy Velmez) byl normálně k jídlu. Peču
teď sice s kalkulačkou, ale jinak dobrý, zatím se vše povedlo.
Před prázdninami stihli ve škole na rozloučenou ještě uspořádat talentovou soutěž.
Jula kouzlila jako Mr. Splendini, Johanna zpívala (Tři oříšky pro Popelku) a Jana,
ta naštěstí pochopila, že pro ni nejsem schopná vytvořit choreografii na
patřičné umělecké úrovni a svého vystupování se dobrovolně vzdala.
Naše domácí
v pátek odletěla na prázdniny do Egypta a udělala z Vaška butlera a ze mě maid. Zatím si vedeme profesionálně, snad na nás nebudou žádné stížnosti :-)
