Pár fotek našeho okolí

Křtiny v Ash class a jiné akce

„Maláči“ měli akci ve čtvrtek – v kostele uspořádali s reverendem Johnem křtiny. Bohužel se akce konala dopoledne, a tak jsme se s Vaškem nezúčastnili. Máme jen kusé informace od Jany. Paní učitelka mezi dětma vybrala maminku a tatínka – děťátko byla panenka. V létě prý dělali svatbu a byla to velká legrace.

Janička komunikuje velmi roztomile. Jednou nějaké dítko ve škole omylem spustilo protipožární alarm. Stalo se to v době oběda, a tak všechny děti vyvedli na hřiště a přepočítali, aby se ujistili, že nikdo nezůstal uvnitř. Některé děti se strašně bály. Janička mi to celé drama vyprávěla a tvrdila, že když vyšla ven a viděla, jak je kamarádka Jasmin vystrašená, tak se jí zeptala, jestli je všechno v pořádku. To mě zarazilo, tak jsem se přeptala, jak se jí zeptala a Jana na to: „OK?“ (s patřičnou intonací, na té si fakt dala záležet), a Jasmin prý na to: „OK.“ A obě byly v pohodě.

Fofr tohoto týdne završil tradiční charitativní prodej koláčků. Spočívá v tom, že maminky napečou, přinesou své výtvory do školy a pak se to prodává (rodičům a dětem). Pořádají to ve škole docela často, už jsem o tom asi i psala. Protože jsem si tady koupila starou viktoriánskou váhu, nestálo mému cukraření nic v cestě. Unce jsme s Julii převedly asi správně, protože výsledek (řezy Velmez) byl normálně k jídlu. Peču teď sice s kalkulačkou, ale jinak dobrý, zatím se vše povedlo.

Před prázdninami stihli ve škole na rozloučenou ještě uspořádat talentovou soutěž. Jula kouzlila jako Mr. Splendini, Johanna zpívala (Tři oříšky pro Popelku) a Jana, ta naštěstí pochopila, že pro ni nejsem schopná vytvořit choreografii na patřičné umělecké úrovni a svého vystupování se dobrovolně vzdala. 

Naše domácí v pátek odletěla na prázdniny do Egypta a udělala z Vaška butlera a ze mě maid. Zatím si vedeme profesionálně, snad na nás nebudou žádné stížnosti :-)

Operace Pied Piper

Minulé pondělí si třída starších dětí připoměla Operaci Pied Piper, neboli Potulný či pocestný pištec vyhlášenou 1. září 1939. V rámci této operace bylo během čtyř dnů evakuováno milión a půl dětí z Londýna a dalších měst na venkov.

Holky se na toto dobrodružství strašně těšily. Děti se měly ustrojit dobově.  Při ranním shromáždění na dvoře školy to vypadalo, jako by se člověk vrátil v čase. Paní ředitelka byla za dámu - černé boty s přezkou, dlouhá sukně se spodnicí, samozřejmě nechyběl ani apartní klobouček. Paní učitelka Morisson naopak reprezentovala venkov a byla se šátkem na hlavě za farmářku. Outfit byl přesně předepsaný, včetně obuvi a úpravy vlasů. Naštěstí jsme měli dost času na přípravu, a co jsme nesehnali, to jsme si půjčili ve škole. Kabát ani tašky nebyly povoleny, jediným zavazadlem byla mošna na plynovou masku. Na svetříček dětem připevnili cedulku se jménem a adresou, kterou si sami vymyslely (v Ladystreet bydlí Julie a v Happy Cottage Johanna).

Třída vyrazila parním vlakem směr Holt.Ve vlaku byli dospělí, kteří předstírali válečné útrapy, včetně náletů se zvukovými efekty. Děti se při každém zvuku stíhaček musely schovat pod stůl. Jeden chlap prý tak lomozil a dupal, až 3 holčičky rozplakal. Na venkově (ve stanici Holt) jim rozdali vidle a děti farmařily. Domů se vrátily sice hladové a trochu promrzlé, ale nadmíru spokojené. 

Boudo, budko, ...

Za zmínku stojí místní zvyk nabídky přebytků plodů a výpěstků ze zahrádky. Lidé umístí před dům „budku“ (často pojízdnou) a do ní dávají sezónní ovoce a zeleninu, ale taky třeba domácí vejce, bylinky, větvičku s bobkovým listem..., prostě, čeho mají momentálně nadbytek. Pokud neuvedou cenu, je to zdarma, jinak zaplatíte do připravené pokladničky. Pochybuji, že u nás by něco podobného fungovalo, do úvah, jak by ten chudák dobrotivý dopadl, se raději ani nepouštím. Mě ta myšlenka nadchla – zelenina byla vždy čerstvá, určitě v bio kvalitě a chutnala výtečně. Vašek plánuje, že to někdy vyzkouší na Jívové.

Gardening

Toto je výsledek našeho zahradničení ...

Lejla v akci ...

Chrissie s Janikou na kontrolní obchůzce ...

 Venda s Julou v akci ... (sběr jablek na štrúdl)

Život v Norfolku

Vašek s Julií a Johannou zase "řádí" na BINGU, letos si ho bohužel moc neužijou, protože ho v místním "kulturáku" pro malý zájem zrušli. Koná se už jen ve škole, výtěžek z prodeje výherních knížek a losů jde na její podporu. Jana právě padla únavou a já se můžu pokusit dohnat, co jsme zanedbali. Vidím, že naše příspěvky na blog jsou teď spíše sporadické, snad to tímto aspoň trochu napravím.

Předchozí týden jsem byla 2x v Norwichi. Poprvé byly v plánu nákupy, následující den jsem se nechala zlákat členkami "Mother's Union" (mezinárodní křesťanská charitativní organizace, která podporuje rodiny po celém světě, hlavně v Africe, ale i v jiných zemích) a jela s nimi na slavnostní bohoslužbu do Norwichské katedrály. Bylo to velmi povznášející.

O víkendu bylo nádherně, teplo a slunečno. Chrissie s Rodem už od loňska ví, že když si na brigádu pozvou nás, určitě neprohloupí. Abych z nich ve vašich očích neudělala novodobé otrokáře, musím podotknout, že jsme jim své služby sami nabídli. Stýská se nám totiž po pořádné práci a řádném protažení našich chátrajících těl. Zkrátka a dobře všichni si přišli na své, včetně slepic, které si nacpaly břich žížalami, i dětí, které si mezitím pár žížal ochočily a teď je chovají místo tradičních domácích mazlíčků. Náma vytvořený záhon Roda úplně dojal, prý u něj v pravidelných intervalech rozjímá a těší se na jaro, až zaseje. V neděli bychom měli v našem úsilí pokračovat a dodělat druhý záhon. Záležet bude jen na počasí. Ve středu odpoledne se tady nějak rozfoukalo, ve čtvrtek vítr dosahoval téměř síly vichřice (Johanně jsme pro jistotu dali do každé kapsy jeden šutr). V kombinaci s chvílema celkem vydatným deštěm, to vypadalo, že se žení všichni čerti. Příbytek nám to ale nepoškodilo, takže zatím v pohodě.

Ve středu bylo v kostele díkuvzdání za sklizeň. Celá škola se na ten svátek pečlivě připravovala. Reverend John měl slavnostní kázání a děti četly z Bible a krásně zpívaly .... opět povznášející zážitek.

Janika dnes dostala vyznamenání za pokrok v angličtině. Když k ní paní ředitelka promlouvala, tak přikyvovala a tvářila se, že všemu  naprosto rozumí (některé anglické děti se naopak ve stejné situaci tváří, jako by netušily, o co "go"), pak poděkovala a odkráčela. Holka se neztratí, umí parádně blafovat! Další úsměvnou skutečností je, že Julie s Jahannou sedí ve školní radě, účastní se schůzí a hlasují, snad ví, o čem. :-) :-) :-)

     
 

A když rtuť teploměru vyšplhá na hříšných 20°C ....

tak do moře vlítnou i stateční Češi (teda vlastně jen statečné české dorostenky)

Minulý víkend se opravdu vydařil. Že v tuto roční dobu uhodí taková vedra, to asi nikdo nečekal. Sobotu jsme věnovali jen skotačení na pláži, museli jsme se vrátit brzo domů a upéct štrúdl na večerní "harvest supper" - komunitní setkání, kdy každý donese něco k jídlu, a pak se o to všichni podělí. Zní to asi trochu podivně, ale místní dámy jsou skvělé kuchařky i cukrářky, vždycky se strašně přejíme. Štrúdl měl kupodivu velký úspěch, jen se po něm zaprášilo.  A tak Julie včera upekla ještě jeden ve škole na dnešní charitativní akci.

Letos jsme se rozhodli vynechat každoroční výlet parním vlakem do Weybourne, místo toho jsme v neděli vyrazili do Blickling Hallu (nedaleko Aylshamu), rodiště anglické královny Anny Boleynové. A teploměr ukazoval neuvěřitelných 26°C.

A pejsek? ... Ten byl samozřejmě celou dobu na vodítku ...

Je 17 stupňů, moře má 12, tož Angličani vezmou děcka k moři a surfujou

Ještě pár fotek z cesty

Během cesty se nic zvláštního nestalo, neusnuli jsme, trefili na trajekt, přesunuli se na levou stranu silnice a dojeli do Roughtonu.

Po roce zase v Anglii

Po roce jsme opět v Roughtonu. Cesta proběhla bez větších problémů, uspokojeni pocitem, že to známe jako svý boty, jsme zakufrovali jenom 2x, u Aachenu a pak na obchvatu Bruselu. Vždycky se nám ale rychle podařilo vrátit zpátky, hlavně díky vynikajícím mapám Here Maps od Nokie (ke kterým mám zatím jedinou výtku - mapy neukazujou čísla dálničních sjezdů, což je pro navigaci dost nešikovný).

Na místě samém se nic nezměnilo, včetně počasí - při příjezdu svítilo příjemně slunce, pak nás při odpolední procházce  zkropila poměrně intenzívní přeháňka, teď je nebe opět vymetený.

Zítra se trochu usadíme, pak se vydáme ukázat do školy, holky by měly nastoupit v úterý a určitě se podíváme i k moři.

V.