Zítra to bude týden, co jsme opustili rodnou hroudu, nejvyšší čas tedy oprášit náš blog....
Začnu naší cestou. Tentokrát jsme se rozhodli cestovat přes noc, což asi nebyl ten úplně nejlepší nápad. Před Plzní jsme udělali poslední větší přestávku s piknikem,
provedli večerní hygienu, uložili děti ke spánku, zařadili rychlostní
stupeň "R" jako raketa a vyrazili směr trajekt. Cesta to byla dlouhá a
strastiplná, hlavně pro Vaška. Holky se celkem vyspaly, ale my se
trápili – nepohodlí malého kokpitu +
řízení v noci udělalo své. Na trajektu jsme posnídali a protáhli svá rozlámaná těla:
V Roughtnu, na konci naší cesty, jsme si všichni oddechli.
Tentokrát bydlíme, zase jako poprvé, u Melanie. Dům dobře známe, takže jsme se celkem rychle zabydleli. Po příjezdu nás na jídlo pozvala Chrissie s Rodem. Rod připravil typickou anglickou večeři se spoustou brambor (opečené, šťouchané ...), spoustou dušené zeleniny (zelené fazolky, mrkev, květák), pečeným petrželem a pořádným kusem masa přelitým hnědou omáčkou zvanou gravy. Bylo to vynikající a k našemu velkému překvapení snědly všechno i holky!
Mysleli jsme, že se první noc řádně vyspíme a dospíme noc předešlou, jenže po naší první návštěvě u moře a pojídání „fish & chips“ na pláži, problila Jana celou noc. Ráno se
položila i Johanna (ta zas pro změnu měla vysokou teplotu) – obě tu celý den
ležely jak bez duše a v podstatě celý den i prospaly. Já měla jako pokojská
službu v prádelně. Další noc jsem se rozhodla, že s marodama budu
spát já a Julu přemístím k Vaškovi. Jana, vyspaná ze dne, na mě celou noc
v hodinových intervalech něco pořvávala – „žízeň“, „spadla jsem
z postele“ (což je nereálné, protože nemá kam spadnout, takže sen) a
zakončila to ranním blitím, kdy jsem sice skočila po připraveném pytlíku, po
probděné noci ale nijak svižně, takže jsem měla o další zábavu postaráno.
Předchozí noc (myslím tu první poblionskou) jsem pro změnu skákala rozespalá
z galerie, kde normálně spíme s Vaškem a narazila si koleno …. takže
sami vidíte, že do správného rytmu se zatím teprve dostáváme.
Jediné na co jsem z našich předchozích pobytů tady trochu zapomněla,
jsou jejich měkké postele. Večer se do matrace celá zavrtám a ráno z ní sotva lezu - celá rozvrkočená a rozlámaná - snad si brzo zvyknu.
A aby toho nebylo málo, tak přepadla nemoc i mě. Včera vzal Vašek Julii a Johannu na bingo. Na mě mezitím skočil nějaký bacil a ráno jsem už měla horečku 39. Sobotní den jako ze škatulky a já v posteli :-( Naštěstí jen dopoledne. Intenzivní léčba zdá se zabrala ... odpoledne už mě vzali na ozdravnou procházku na pláž.
