Dneska už i sádra musí vypadat

Kontrola v nemocnici dopadla dobře, na další jedeme příští týden a pak už budeme jenom čekat 3 nebo 4 týdny na sundání sádry. Julie si mohla vybrat barvu, myslím, že to pro ni nebylo těžký rozhodování.

V.

Optimističtější

Juliina ruka se snad zdárně hojí, zítra jedeme do Norwiche na kontrolu, tak uvidíme, co nám řeknou a čím nás potěší. Johanna a Janika chodí do školy, Julie je zatím doma, sice se už jeví, že je v pohodě, ale máme trochu strach, aby do ní někdo nestrčil nebo aby někde nespadla, chceme nejdřív počkat, co nám poradí doktoři. Podle paní učitelky Johanně svědčí, že je ve škole sama, protože ji to nutí komunikovat a ne jenom vyhledávat služby svojí dvorní tlumočnice.

Stáhnul jsem si fotky z Lake Districtu.

Tohle byl náš hotel:

Přišlo mi, že krajina je dost podobná tý naší, teda až na tu architekturu. Vlastně celou cestu autem z Norfolku do Lake Districtu jsme si připadali jako v Polsku a říkali jsme , že bysme v takový zemi nechtěli žít - kolem jenom samá rovina, pole, sem tam pár stromů, žádný kopce, kam oko dohlídne. Až těsně před Lake Districtem se to začne trochu vlnit, patrně v předzvěsti toho, co na člověka čeká ve Skotsku, tam to asi stojí za to.

To, co vypadá jako hory, jsou ve skutečnosti kopce vysoké asi 700 metrů n.m.

Všechno to tam řídí ovce, jsou dost vostrý:

Tady jsme byli na trajektu přes jezero Windermere:

Pohled z jezera na zbytky zámečku, kde se v 19. století scházeli básníci. Ty stromy kolem určitě uschly vlivem hříšných událostí, který se tam odehrávaly.

Vesnice Hawkshead, kde chodil do místní školy William Wordsworth:

V.

Výlet do Sheffieldu

Na konci minulýho týdne jsme si udělali výlet do Lake District a následně jsme zajeli do Sheffieldu. V Lake District bylo krásně, je to nádherný místo a jedinou vadou bylo, že jsme tam vyrazili během prázdnin a všude bylo strašně moc lidí. Ale ta kombinace cestiček, kamených zdí, kopců, lesů, pasoucích se ovcí a až kýčovitě hezkých vesnic a domů, to je opravdu něco jedinečnýho.

Výlet do Sheffieldu už tak dobře nedopadl, toto je bohužel jediná fotka, kterou jsme udělali:

Ráno jsme vyrazili na procházku na dětské hřiště, ale pro Julii to bohužel nedopadlo nejlíp, spadla z prolízačky a má chudák zlomenou levou ruku nad loktem. Naštěstí šlo všechno jako po drátku, sanitka dorazila za 10 minut, Julie dostala dlahu a něco na bolest, odvezli nás do nemocnice, kde udělali rentgen a odpoledne Julii operovali. Pro jistotu nás nechali v nemocnici přespat a druhý den ráno nás propustili.

V.