První jízda proplakaná, druhá už jenom z poloviny, třetí v pohodě, čtvrá až desátá prosmátá.
Lehce jsem ochraptěl. Naštěstí jsme byli na sjezdovce téměř sami, takže to, jakýho má to chudák děcko despotickýho otce, si myslí jenom asi deset lidí a vlekař.
Ale dobrý, pochopila to, rozjezdila se a končili jsme honičkama.
