pátek 11. října 2013

Život v Norfolku

Vašek s Julií a Johannou zase "řádí" na BINGU, letos si ho bohužel moc neužijou, protože ho v místním "kulturáku" pro malý zájem zrušli. Koná se už jen ve škole, výtěžek z prodeje výherních knížek a losů jde na její podporu. Jana právě padla únavou a já se můžu pokusit dohnat, co jsme zanedbali. Vidím, že naše příspěvky na blog jsou teď spíše sporadické, snad to tímto aspoň trochu napravím.

Předchozí týden jsem byla 2x v Norwichi. Poprvé byly v plánu nákupy, následující den jsem se nechala zlákat členkami "Mother's Union" (mezinárodní křesťanská charitativní organizace, která podporuje rodiny po celém světě, hlavně v Africe, ale i v jiných zemích) a jela s nimi na slavnostní bohoslužbu do Norwichské katedrály. Bylo to velmi povznášející.

O víkendu bylo nádherně, teplo a slunečno. Chrissie s Rodem už od loňska ví, že když si na brigádu pozvou nás, určitě neprohloupí. Abych z nich ve vašich očích neudělala novodobé otrokáře, musím podotknout, že jsme jim své služby sami nabídli. Stýská se nám totiž po pořádné práci a řádném protažení našich chátrajících těl. Zkrátka a dobře všichni si přišli na své, včetně slepic, které si nacpaly břich žížalami, i dětí, které si mezitím pár žížal ochočily a teď je chovají místo tradičních domácích mazlíčků. Náma vytvořený záhon Roda úplně dojal, prý u něj v pravidelných intervalech rozjímá a těší se na jaro, až zaseje. V neděli bychom měli v našem úsilí pokračovat a dodělat druhý záhon. Záležet bude jen na počasí. Ve středu odpoledne se tady nějak rozfoukalo, ve čtvrtek vítr dosahoval téměř síly vichřice (Johanně jsme pro jistotu dali do každé kapsy jeden šutr). V kombinaci s chvílema celkem vydatným deštěm, to vypadalo, že se žení všichni čerti. Příbytek nám to ale nepoškodilo, takže zatím v pohodě.

Ve středu bylo v kostele díkuvzdání za sklizeň. Celá škola se na ten svátek pečlivě připravovala. Reverend John měl slavnostní kázání a děti četly z Bible a krásně zpívaly .... opět povznášející zážitek.

Janika dnes dostala vyznamenání za pokrok v angličtině. Když k ní paní ředitelka promlouvala, tak přikyvovala a tvářila se, že všemu  naprosto rozumí (některé anglické děti se naopak ve stejné situaci tváří, jako by netušily, o co "go"), pak poděkovala a odkráčela. Holka se neztratí, umí parádně blafovat! Další úsměvnou skutečností je, že Julie s Jahannou sedí ve školní radě, účastní se schůzí a hlasují, snad ví, o čem. :-) :-) :-)