Nevěnujeme se tady pouze vodním sportům, i když by to tak na první pohled mohlo vypadat. Je sice fakt, že náš sportovní referent Aleš nám ráno rozdá nářadí - trimarán, katamarán a surf (včera k tomu přibyl ještě kajak) a nám nezbývá, než se vrhnout do vody a porvat se s vlnami a větrem (viz Vendovy příspěvky).
Když ale povětrnostní podmínky nejsou pro yachting příznivé, jezdíme na výlety na opuštěné ostrůvky a do odlehlých zátok. Předevčírem jsme se vypravili na nedaleký maják. Kapitán obvykle nechce pálit benzin zbytečně, a tak cestou lyžujeme. Většinou jen Venda a já, protože paní kapitánová je v 7. měsíci (někdy ovšem ani ona neodolá!). Maják byl uvnitř zařízený k bydlení, z čehož jsme usoudili, že ho pronajímají. Holky toho využily a prozkoumaly celé okolí. Dnes jsme pro změnu jeli šnorchlovat do malé jeskyně plné bílých oblázků. Holky si to užily, skákaly z lodě, lezly na skály a prozkoumávaly podmořský svět. Nesmím zapomenout pochválit Johannku, která už plave bez vesty.
S Jitkou a Petrem holky podnikly turistickou výpravu po místních kopcích. Terén je tady poměrně členitý a kopce vysoké (nejvyší z nich sv. Ilija je vysoký 960 m). Jejich cílem byl nedaleký klášter. V toto období je tady bujná vegetace, okolí je zelené, všechno kvete, zkrátka pastva pro oči. Vydali jsme se i do přímořské vesnice Loviště, dalo by se říct do místního zapadákova, které má pro některé velké kouzlo a jiní se tam naopak cítí jako na Mácháči. Našeho rozhodnutí jsme rozhodně nelitovali, po cestě zpět do Viganje jsme se totiž zastavili v opuštěné horské vesničce Nakovana, kde archeologové našli pozůstatky života původních obyvatel zdejšího kraje - Ilyrů. Liduprázdná vesnice (nebo spíše její pozůstatky) je velmi malebná, nachází se na skalní výspě a její osídlení archeologové datují již od 1. tisíciletí př.n.l. Dodnes jsou zde četné ilyrské hroby, zakryté hromadou kamení.
Žádné komentáře:
Okomentovat