Návštěva odjela. Zase jsme sami a toto je malá vzpomínka na dny nedávno minulé. Kromě turistického výletu po blízkém okolí, který zahrnoval návštěvu nedalekého zámečku Felbrigg Hall a jeho rozlehlého parku i přilehlých pozemků s pasoucími se krávami a ovcemi, jsme Paškům ukázali přímořské letovisko Cromer, které mimochodem začíná se stále pokročilejší roční dobou čím dál více ožívat! Chvíli jsme poseděli na viktoriánském mole a "pokecali" s racky. Na "bird watching" zatím bohužel nedošlo, ačkoli technické vybavení bychom měli!
Na přelomu 19. a 20. století byl Cromer vyhledávaným rekreačním letoviskem, převážně bohatších obyvatel Norwiche, o čemž svědčily i 3 nádraží. Díky snadnému železničnímu spojení s Londýnem městečko navštívili mimo jiné i budoucí král Edward VII. , který tady hrál golf nebo spisovatel Arthur Conan Doyle. Citát z dopisu matce Sira Winstona Spencera Churchilla je tu dokonce na nábřeží vytesán do kamene, nutno podotknout, že s notnou dávkou sebeironie: "I am not enjoying myself very much." Vytržen z kontextu vypadá, jako by se 12-ti letému Churchillovi Cromer vůbec nelíbil, skutečnost ale byla taková, že se mu rodiče v dětství příliš nevěnovali, dali ho do internátní školy a v době, kdy doufal, že stráví nějaký čas se svou matkou, ho poslali k příbuzným do Cromeru. Malý Winston odlukou od matky velmi trpěl, o čemž svědčí právě jeho dopisy.
Cromer, původně rybářská vesnice, se také proslavil díky cromerským krabům, kteří tvořili hlavní zdroj příjmů místních rybářů. Dříve se krabi lovili pouze v letních měsících, na podzim byl hlavním úlovkem sleď a v zimě treska.
Zavítali jsme i do Blickling Hall, který je v současné době, stejně jako již zmíněný Felbrigg Hall, ve vlastnictví neziskové organizace National Trust, vlastně národní (památkové) správy založené v r. 1895 na ochranu historických památek a přírodních krás. Kdysi byl ovšem domovem Anny Boleynové (narodila se zde patrně v r. 1507). Anna byla druhou manželkou krále Jindřicha VIII., a tak trochu příčinou, či chcete-li důvodem, založení anglikánské církve (Jindřich totiž potřeboval legalizovat svůj rozvod), skončila ovšem, jak víme z historie, obviněna z cizoložství a velezrady na popravišti. Několik svědků jí zde ale vidělo, její duch prý pravidelně v den výročí smrti jede ve smutečním kočáře, přičemž koně i kočí jsou bez hlavy.
Naši pozornost zaujala zámecká zahrada a nádherný park v anglickém stylu, s nesčetnými altánky, sitooterií (slovo je skotského původu a označuje místo určené k meditacím a "smyslovému vnímání" krajiny), oranžerií, jezerem, letitými stromy a bohatou květenou.
Někoho nadchla flóra, jiné zase fauna - kačer s kačenou dlouho poutali pozornost fotografa Péti, který z jejich krmení pořídil nespočet snímků!
Dále naše cesta vedla do Sheringhamu, dalšího přímořského městečka, kde jsme se na pláži zavěnovali místnímu oblíbenému sportu: pojídání fish and chips! Hudební kulisu nám zajistil mořský příliv. Někteří si zaskotačili v jeho vlnách. Jitka s Péťou soutěžili, kdo vydrží nejdéle a neprchne před valící se vodní masou!
Doufám, že si naši hosti pobyt v Anglii užili!
Sonja
Žádné komentáře:
Okomentovat