Za poslední týden se neudálo nic pozoruhodnýho, žijeme si poklidným životem anglickýho venkova. Včera přijeli Pašci, cesta na letiště a zpátky byla v pohodě, naštěstí je to skoro celý po dálnici, takže se těch 150 kilometrů dá i s přejezdem rušným Norwichem a dohledávkou na letišti zvládnout za hodinu a půl.
Ve škole začaly naplno stavební práce. Nevím, jestli jsme to tady psali, ale škola sehnala peníze a k dosavadní zděné budově přibude další a nevzhledný unimo buňky se odstraní. Stavba začala tím, že zedníci postavili kolem staveniště krásný dřevěný plot, ostré hrany zakryli oranžovýma vycpávkama a děti plot vyzdobily nápisy "safety first" a podobně. Žádnej plechovej rezavej plot nebo oranžová páska. Další zajímavá věc - stavba začala na začátku dubna a všechno prý bude hotovo tak, aby se tam v září mohlo začít učit. Že bysme se ještě měli co učit?
Nová budova bude stát na místě hřiště, tenhle prostor je teď ukrytej za zmíněným plotem a probíhají tady práce:
Trochu se nám zhoršilo počasí, sice má bejt hezky, ale včera se celý den nezvedla mlha a dneska to vypadá podobně. Každopádně až se mlha odvalí, čeká nás sluníčko a teplo, takže se těšíme.
O víkendu nás čeká pochod a snad i jízda historickou lokomotivou, uvidíme, jak se nám to podaří zorganizovat a pak asi i výlet do Norwiche, je trochu ostuda, že jsme tam ještě nebyli ...
Zatímco sedím u počítače, projíždím na YouTube jednu písničku od Johnnyho Cashe za druhou a naprosto nechápu, že jsem ho měl doposud zařazenýho ve škatulce "takovýho divnýho a nezajímavýho country estrádníka". To sou neuvěřitelný pecky, hlavně z pozdější doby. Ale i takovej San Quentin, úžasný věci.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat