Zatímco ve Spojených státech jej spojují s bojem sufražetek za práva žen, např. Anny Jarvis, v Británii tento svátek slaví jako "Mothering Sunday" a spojují jej s tradicí návratu do své mateřské farnosti. Když se mladí lidé odstěhovali z domova, začali navštěvovat kostel ve vesnici, kde se usadili. Jednou za rok, konkrétně druhou neděli půstu, pak lidé putovali na mše do svých původních farností, při té příležitosti navštěvovali svoje rodiče a po cestě maminkám trhali kytice - a tradice byla na světě.
V mnoha zemích, včetně České republiky a např. USA, se Den matek slaví druhou neděli v květnu. V Anglii a několika dalších zemích pak druhou neděli půstu. Jinak je rozptyl tohoto svátku poměrně značný, zatímco v Norsku se slaví druhou neděli v únoru, v Rusku je to poslední neděli v listopadu a Indonésii dokonce 22. prosince!
V rámci oslav Dne matek se v místním kostele konala rodinná mše. Rozdíl od katolických bohoslužeb, jak je známe u nás, je obrovský - mše byla spíš sousedským setkáním, hodně se zpívalo, pan farář se hodně ptal a diskutovalo se a nakonec všichni dostali čaj a sušenku nebo dortík a ještě asi půl hodiny se bavili. Po kostele pobíhaly vřískající děti (včetně našich) a dokonce pes! Zjistili jsme, že ve vesnici se o nás už asi dost ví, několik babiček k nám přišlo a vyptávalo se, jestli jsme to my, kdo bydlí u Hicklingů a pana faráře zajímalo, proč jsme si vybrali právě Norfolk.
Před mší jsem ještě stihl udělat pár fotek kostela a hřbitova u něj. Vesnice Roughton, kde bydlíme, se původně jmenovala Rocton, potom Ruchton, Rowghtonn a dokonce Row-Town. Název patrně pochází z výrazu "rye farm" podle tradice pěstování žita. Kostel se nachází několik set metrů od dnešní vesnice. Původní vesnice totiž stála jinde a nová byla vystavěná po morové epidemii ve 14. století o něco dál.
Výraznou dominantou kostela je jeho kulatá věž, dojem na mě udělala i nádherně vykládaná okna, která se mi bohužel nepodařilo vyfotit. Zvony kostela pocházejí ze 16. a 17. století.
V.
2 komentáře:
Náhrobní kameny jsou aspoň sto let staré, vypadají nádherně patinované jen zubem času. I ty narcisy to dekorujou tak, že nevím pro kterýho nebožtíka kvetou. Vy tam nemáte vandaly? Slyšel jsem, že kdysi obávaní angličtí rowdies se dnes rozpakují, zda při vstřelení branky můžou povstat a zařvat góól, vlastně goal. Nádherný kostelní lavice mi připomínaj nábytek jednoho irskýho pubu v Čechách :)
Ahoj, o vandalech jsme zatím neslyšeli, těžko posoudit. Vnitřek kostela je úchvatnej, včetně neuvěřitelně křivýho dřevěnýho stropu. Dorazili jsme až těsně před mší, tak jsem uvnitř nefotil, příště to napravím.
Okomentovat